U Václava se dávno nepohřbívá. Chrudimský hřbitov má tajemnou atmosféru
V roce 1881 Chrudim zrušila hřbitov u kostela svatého Michaela. Nahradil ho novoměstský hřbitov, kterému se říká U Václava. Prvním pochovaným nebožtíkem se stal hrobník.
Socha světce sv. Václava stojí nedaleko novoměstského hřbitova. Původně ve hřbitovním areálu měla vzniknout svatováclavská kaple s výraznou věží. K její realizaci ale nikdy nedošlo. Novoměstský hřbitov U Václava slavnostně vysvětil 2. října 1881 královéhradecký biskup Jan Josef Hais. Už následující neděli 9. října 1881 byl na hřbitově pochován hrobník zrušeného svatomichalského hřbitova František Chlumecký. Prostor celého areálu hřbitova U Václava už v roce 1880 uzavřela ohradní zeď.
Dominantou ohradní zdi je trojosá brána, kterou navrhl architekt František Schmoranz starší, stejně jako hlavní hřbitovní kříž. V 80. letech 19. století ještě vytvořil také plány na stavbu velké hřbitovní kaple, zůstalo ale pouze u nich. S tím, jak asi měla vypadat, se můžete seznámit přímo na hřbitově. Najdete tu totiž přehledný infopanel s dobovými dokumenty a plánkem hrobů známých osobností a významných občanů, kteří se Chrudimi narodili nebo s ní spojili svůj život.
Staré hroby a zajímavé hrobky
Na novoměstský hřbitov byly přeneseny náhrobky ze svatomichalského hřbitova. Jsou tu umístěné také hroby obětí Prusko-rakouské války z roku 1866. V audiu historik umění Ústavu historických věd Univerzity Pardubice Pavel Panoch cituje jejich nápisy.
O řadu hrobů se již dnes nikdo nestará, náhrobky jsou vychýlené, náhrobní kameny posunuté. To dodává hřbitovu zvláštní atmosféru. V 80. letech 20. století se sice uvažovalo o jeho zrušení, nakonec ale k tomuto záměru nedošlo. Na přehledném infopanelu se můžete seznámit s historií hřbitova, na kterém místo svého posledního odpočinku našli například novináři a spisovatelé Josef Benoni a František Gallat, akademičtí malíři Josef Papáček či František Müller a mnoho dalších.
Novoměstský hřbitov se stal místem posledního odpočinku významného hudebník Aloise Hniličky, multiinstrumentalisty, žáka varhanické školy a skladatele. Narodil se v Ústí nad Orlicí, studoval v Praze, ale vrátil se do východních Čech, na Orlickoústecko. V roce 1863 se přestěhoval do Chrudimi, kde působil jako kapelník, varhaník a ředitel chrudimského kůru. Alois Hnilička skládal převážně církevní díla, řadu mší i symfonických básní, celkem přes dvě stě hudebních děl.
Majestátní orel
Vrchol jednoho z monumentálních náhrobků tvoří plastika orla se zlatým perem v zobáku. Patří památce Josefa Benoniho, českého politika, novináře a překladatele, který spolupracoval také s K. H. Borovským, F. Riegrem nebo F. Palackým. Josef Benoni se narodil v Chrudimi v roce 1823, absolvoval Filosofický ústav v Litomyšli a v Praze se věnoval studiu práv. Své velké zásluhy má v oblasti regionální politiky. Benoni proslul svými satirami soudobé společnosti v dobových časopisech, důležitým počinem jeho novinářské kariéry se stal čtrnáctideník Posel z východních Čech, který Josef Benoni sám vydával a redigoval mezi lety 1871 až 1885.
Na novoměstském hřbitově má náhrobek spisovatel a dramatik Alois Gallat, který se proslavil jako humorista a především autor dramatických burlesek, ve kterých parodoval klasická díla světových autorů. Mimořádně se podílel na kulturním životě Chrudimi, byl nadšeným režisérem i hercem ochotnického divadla a měl mnoho dalších veřejných funkcí. Byl starostou Sokola i členem pěveckého sboru Slavoj, zajímal se o regionální dějiny.
V roce 1886 Alois Gallat v Chrudimi založil humoristickou společnost Kosí kruh neboli Prahnízdo kosů, která později inspirovala také Litomyšl k založení podobné komunity. V 80. letech 19. století byl Alois Gallat také ředitelem městského úřadu v Chrudimi, vyučoval zemědělské právo na chrudimské hospodářské škole a podílel se na velkých oslavách sta let od narození chrudimského rodáka Josefa Ressla, vynálezce lodního šroubu.
Plastika významného sochaře Maxe
Poměrně nedávno byla na novoměstském hřbitově rozpoznána plastika Piety od jednoho z nejvýznamnějších českých sochařů druhé třetiny 19. století Emanuela Maxe (po roce 1875 Emanuela Maxe von Wachstein). Zdobí hrobku, která je zcela obrostlá břečťanem, při ohradní zdi, na pravé straně od vstupní brány na hřbitov.
Emanuel Max je známý především díky pomníku maršála Radeckého, který vytvářel za spolupráce bratra Josefa. Dílo bylo odhaleno v listopadu 1858 na Malostranském náměstí v Praze a v roce 1919 přesunuto do Lapidária Národního muzea. Emanuel Max je také autorem několika plastik, které zdobí pražský Karlův most a další sochy vytvořil například pro sychrovský zámek.
Související
-
Chrudimský hřbitov U Kříže má majestátní hrobky a slavná jména tesaná do kamene
Hřbitov u kostela Povýšení sv. Kříže má velmi dávnou historii, vznikl pravděpodobně už v románském období. Jeho rozšiřování ale omezila železnice.
-
Nevelký hřbitov a tolik slavných jmen. V Litomyšli odpočívají umělci i vědci
Litomyšl je město se zvláštním kouzlem a duchovním rozměrem. Stala se inspirací, láskou, domovem, ale také místem posledního odpočinku známých osobností.
-
Na hřbitově v Přelouči uvidíte český vynález
Historie přeloučského městského hřbitova sahá do 17. století. Začalo se na něm pohřbívat kvůli morové epidemii. Tamní kostel stal známým poutním místem.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
