Bojovalo se o každý metr. Přesto se do Pardubických Polabin vešla i příroda

10. listopad 2019

Ještě před 70 lety tam bývaly močály s místy, kam bylo nebezpečné vstoupit. Dnes jsou Polabiny domovem pro 20 tisíc lidí. A nedaleko paneláků bují divoká příroda.

Plán na vybudování Polabin, tedy největšího pardubického sídliště, začal vznikat po 2. světové válce. Nálety postižené Pardubice se stále se ale rozvíjejícím průmyslem potřebovaly více bytů především pro zaměstnance v chemickém průmyslu. Oblast dnešního polabinského sídliště byla veliká, ležela ladem a byla plná močálů, slepých ramen, tůní a nepředvídatelného Labe, které se rádo vylévalo z břehů. To museli stavbaři v 50. letech minulého století vyřešit nejdříve, pak teprve začali stavět.

Socialistický realismus sídliště

Sídliště Polabiny je především dílem architekta Josefa Krásného, mimo jiné spoluautora obřího pražského Jižního Města a pardubického architekta Miloše Návesníka, který navrhl mimo jiné pardubickou Duklu. Architekti navrhli postavit sídliště v duchu oblíbeného socialistického realismu, ale co nejvelkolepěji. Se stavbou pak v Polabinách začali v roce 1960 a první byty stály už o rok později.

Stavba vysokoškolských kolejí v Polabinách

V prvních etapách stavby Polabin byly architekti k prostoru velmi velkorysí

V Polabinách se vlastně budovalo město ve městě

První paneláky začali v Polabinách stavět v roce 1960

Polabinské sídliště mělo mít původně 3 okrsky, dnešní Polabiny I, II, a III, každý s 6 tisíci obyvateli. Mezi panelovými domy se počítalo také s prostorem pro relaxaci, sport, se spoustou zeleně. Každý z nich měl být svébytný, mít vlastní lékařské a obchodní středisko, školu nebo školku. S prudkým nárůstem obyvatelstva v 70. letech začal ale obrovský stavební rozmach. V Polabinách a v novějších částech se pak bojovalo v podstatě o každý volný metr.

Tvůrci sídlište Polabiny mysleli také na klidová odpočinková mista, proto nechali vybudovat Bajkal|foto: Šárka Rusnáková

Srnky a slavíci vedle paneláků

Kdo má šanci podívat se z nejvyšších pater polabinských věžáků, uvědomí si, že opravdu nejde jen o sídliště plné betonu. Uvidí totiž obrovské pásy zeleně, lesíky, remízky a krom Labe také řadu jeho slepých ramen a jiných vodních ploch. I když jsou Polabiny vlastně v centru města, je jejich součástí něco, čemu přírodovědci říkají novodobá divočina.

Polabiny mají totiž místa, kde člověk do přírody nezasahuje, příroda si tam žije vlastním životem. V Polabinách potkáte srnky, spoustu vodních ptáků, ale třeba i vodních savců. A na jaře tam v noci uslyšíte zpívat slavíky.

Kus divoké přírody uprostřed města, to jsou Polabiny

Kdysi tu byla záplavová oblast, dnes je Labe uz bezpečne zachyceno v březích

To není příroda za vesnicí, to jsou Pardubice, Polabiny

Topinambury, tedy sladké brambory, v polabinském lesíku takhle krásně kvetou

U polabinské Lonkovy ulice je louka, kde zapomenete, že jste na sídlišti

Revitalizce mrtvého ramene Labe v Polabinách

Polabiny z jihu od zbytku Pardubic odděluje řeka Labe

8 fotografií

autor: Šárka Rusnáková

Spustit audio

Všechny díly pořadu na mujRozhlas

Související

Slepé rameno Labe v Pardubicích je vyčištěné. Lidé sem mohou...

Do slepého ramene u pardubického sídliště Polabiny se opět vrátil život. Povodí Labe tento týden dokončilo práce na odbahnění a pročištění celé lokality a zprůtočni...
O stavbě Lonkovky v Pardubicích pořád není rozhodnuto, projekt nedostal výjimku

O projektu relaxačního centra Lonkovka v Pardubicích rozhodne ministerstvo životního prostředí. Služby města Pardubic chtějí louku přeměnit na místo pro sport a odpočinek.
Znáte příběh svého paneláku, sídliště?

Příběh paneláku - to je název venkovní výstavy v Pardubicích. Informační panely jsou tady nalepené na panelech betonových. Na nich se můžete podívat na vznik, vývoj...