Bojovalo se o každý metr. Přesto se do Pardubických Polabin vešla i příroda

10. listopad 2019

Ještě před 70 lety tam bývaly močály s místy, kam bylo nebezpečné vstoupit. Dnes jsou Polabiny domovem pro 20 tisíc lidí. A nedaleko paneláků bují divoká příroda.

Plán na vybudování Polabin, tedy největšího pardubického sídliště, začal vznikat po 2. světové válce. Nálety postižené Pardubice se stále se ale rozvíjejícím průmyslem potřebovaly více bytů především pro zaměstnance v chemickém průmyslu. Oblast dnešního polabinského sídliště byla veliká, ležela ladem a byla plná močálů, slepých ramen, tůní a nepředvídatelného Labe, které se rádo vylévalo z břehů. To museli stavbaři v 50. letech minulého století vyřešit nejdříve, pak teprve začali stavět.

Socialistický realismus sídliště

Sídliště Polabiny je především dílem architekta Josefa Krásného, mimo jiné spoluautora obřího pražského Jižního Města a pardubického architekta Miloše Návesníka, který navrhl mimo jiné pardubickou Duklu. Architekti navrhli postavit sídliště v duchu oblíbeného socialistického realismu, ale co nejvelkolepěji. Se stavbou pak v Polabinách začali v roce 1960 a první byty stály už o rok později.

Polabinské sídliště mělo mít původně 3 okrsky, dnešní Polabiny I, II, a III, každý s 6 tisíci obyvateli. Mezi panelovými domy se počítalo také s prostorem pro relaxaci, sport, se spoustou zeleně. Každý z nich měl být svébytný, mít vlastní lékařské a obchodní středisko, školu nebo školku. S prudkým nárůstem obyvatelstva v 70. letech začal ale obrovský stavební rozmach. V Polabinách a v novějších částech se pak bojovalo v podstatě o každý volný metr.

Tvůrci sídlište Polabiny mysleli také na klidová odpočinková mista, proto nechali vybudovat Bajkal

Srnky a slavíci vedle paneláků

Kdo má šanci podívat se z nejvyšších pater polabinských věžáků, uvědomí si, že opravdu nejde jen o sídliště plné betonu. Uvidí totiž obrovské pásy zeleně, lesíky, remízky a krom Labe také řadu jeho slepých ramen a jiných vodních ploch. I když jsou Polabiny vlastně v centru města, je jejich součástí něco, čemu přírodovědci říkají novodobá divočina.

Polabiny mají totiž místa, kde člověk do přírody nezasahuje, příroda si tam žije vlastním životem. V Polabinách potkáte srnky, spoustu vodních ptáků, ale třeba i vodních savců. A na jaře tam v noci uslyšíte zpívat slavíky.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.