Češi přicházejí na chuť bublinkám. Vířivku zapnete i z druhého konce světa
Češi začínají vířivkám přicházet na chuť a pořizují si je na zahrady a terasy. My jsme se v továrně v Dolní Dobrouči podívali, jak se vířivky vyrábějí.
Skořepina je základem každé vířivky a vyrábí se z akrylátu. Ten se v peci nahřeje a potom se přetáhne přes formu a vytvaruje. Skořepina se potom zpevňuje laminátem a pryskyřicemi, protože musí vydržet velké rozdíly teplot. Nanáší se několik vrstev. Je to nejdražší položka.
„Akrylát je šikovný plast, protože se dá dobře tvarovat. A je neporézní, takže se jednoduše čistí,“ doplňuje ředitelka Kateřina Kadlecová, která nás provozem provádí.
Mozkem vířivky je rozvaděč
Pod úhlednou dřevěnou schránkou jsou desítky hadiček, spojovacího materiálu a hlavně rozvaděč. To je mozek celé vířivky, který zajišťuje správnou teplotu a proudění vody a vzduchu.
„Vířivku můžete mít pod kontrolou i na druhém konci světa nebo v práci. Díky aplikaci v telefonu si vířivku připravíte na večer. Je to jednoduché, aby to každý pochopil, stačí zmáčknout jedno tlačítko,“ říká Kateřina Kadlecová.
Pocit tepla zajistí dřevo
Důležitá je schránka, do které je skořepina se všemi rozvody uložena. Držíme se tradičního materiálu, tedy dřeva. „Používáme českou dřevinu následně vypálenou, aby vydržela vlhkost. Tepelně upravené dřevo má v sobě totiž zrušenou celulózu, takže vlhkost nenabírá,“ vysvětluje Kadlecová.
Původní továrně je více než sto let
Rodinná továrna v Dolní Dobrouči, kde se vyrábějí vířivky a bazény s protiproudem vyváží své výrobky do dvaceti zemí světa a má více než sedmdesát zaměstnanců. V posledním roce získala dvě prestižní ocenění v Německu a v USA za produktový design.
Továrna v Dolní Dobrouči vznikla na základech původní textilky více než sto let staré. Z původního vybavení zůstal ale jen komín. Nejen kvůli nostalgii, ale hlavně kvůli čápům, kteří tam pravidelně každým rokem přilétají.
„Tuhle fabriku chtěl koupit už děda hned po válce. Ale to mu nevyšlo a bylo to dobře, protože by o ni záhy přišel. Ale dělal tady ředitele a moje babička navrhovala látky na deštníky,“ popisuje historii továrny ředitelka Kateřina Kadlecová a odkazuje na současnost.
„Naše vize, že Češi budou chtít po večerech odpočívat, byla na začátku devadesátých let odvážná, ale potvrdila se. Češi mají o domácí vířivky stále větší zájem, i když je to nemalá investice. Chtějí si po náročném dni kvalitně odpočinout. Je to zdravější varianta, než ležet po večerech u televize.“
Související
-
V Bystřeci na Orlickoústecku mají unikátní cembalovou dílnu
Když se specialista cembal Petr Šefl rozhodl před 20 lety stavět jen ty nejlepší hudební nástroje, nabídli mu dva spolužáci, že se do toho s ním pustí.
-
Výroba medaile? Piplačka na měsíc
Asi každému je jasné, že dělat medaile a mince, respektive modely pro jejich výrobu, není snadná práce. A o ní přišel do Dobrého rána povyprávět akademický sochař J...
-
Spolek nikdy nespí. V Dolní Dobrouči jich mají přes dvacet
Nudné to tam rozhodně není. Činnost obce dotvářejí hodně aktivní spolky. Starosta Pavel Šisler jich dohromady napočítal 24.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
