Cesta k pramenům Svitavy vede tajemnými lesy
Pramení někde na sever či severozápad od města, kterému dala jméno. Najít ale s jistotou místo, odkud vyvěrá, se zatím nikomu nepodařilo. Možná i proto, že pramenná oblast Svitavy leží uprostřed hlubokých a neprobádaných lesů, plných močálů.
Tak čistá a průzračná řeka, která až svítila. Tímto způsobem se dnes vysvětluje vznik jména řeky, která je s délkou 98 kilometrů jednou z nejdelších u nás. Svitava se ale může jmenovat také podle kněžny Svatavy a existuje ještě jedna romantická verze vzniku jména. Prý má symbolizovat osvícení křesťanskou vírou. A toto jméno jí dal Cyril a Metoděj, když k ní připutovali a sloužili tam mši.
Bez řeky by asi nebylo Svitav
Duchovní stánek či nějaké místo rozjímání na začátku toku Svitavy ale zřejmě musel být už v dávných dobách. Ne nadarmo si její levý břeh někdy v polovině 12. století vybrali premonstráti z kláštera v Litomyšli a postavili tam kostel zasvěcený sv. Jiljí. Všeobecně se ví, že křesťanské kostely se stavěly obvykle na místech, kde se už dříve scházeli lidé k uctívání bohů.
A když pak o století později vznikl kostel zase na druhém břehu Svitavy, tentokrát z popudu duchovních z olomouckého kláštera, netrvalo dlouho a začalo vznikat podél řeky dnešní město Svitavy. A právě na jeho kraji v obklopení svitavských lesů může začít putování k pramenům řeky. Město k jednomu z pramenů vytvořilo dokonce naučnou stezku.
Čtyři prameny řeky
Kde přesně řeka pramení, se ale neví. Na současných mapách najdete její pramen v lesích mezi Javorníkem a Kuklí, asi 5 kilometrů u Svitav. Tento pramen tam ale část roku nenajdete vůbec. Přes léto zcela vysychá. Dříve se pak také uvádělo, že řeka pramení na hranicích Moravského a Českého Lačnova. Další z možných pramenů Svitavy je pak u Mikulče.
Existuje však ještě jeden pramen, kterému se říká historický. U něho se scházeli lidé už od pradávna. Dostat se k němu dá od svitavských rybníků, za kterými začínají lesy. A samotná cesta podél pískovcových skal, hraničních kamenů oddělujících Čechy a Moravu, řadu tajemných křížků, po spoustu přírodních zajímavostí, je sama o sobě zážitkem.
Čertova studánka
Přímo k pramenu ale nevede oficiální cesta. Ta končí nedaleko něho, u jezírka, do kterého pramen teče. Je ale potřeba jít ještě hlouběji do lesa, ke studánce, které se říká Čertova. A obrázek čerta na skále nad ní lze také snadno odhalit. Nad skálou se pak, jak víme z pověsti, tyčil kdysi hrad. Ten uprostřed lesů klidně opravdu mohl být, aby hlídal obchodní cestu, které se pak říkalo také Trstenická.
To, že jde opravdu o pramen řeky, lze odhalit snadno. Stačí do dna studánky ponořit větev. Po jejím vytažení se objeví malý gejzír vody, která z podzemí vytéká. Pramen totiž vyvěrá přímo pod skálou, odkud právě do Čertovy studánky vytéká, pak putuje do jezírka, z něj do Bledulčího potoka, který se postupně změní právě v řeku Svitavu. Ta teče převážně k jihu a za Brnem se vlévá do Svratky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka