Cihly a dům. Rodina a stát.

Říká se, že rodina je základ státu, a také se říká, dobré cihly jsou základem dobrého domu. Když si představím jednu dobrou rodinu vedle druhé, mělo by to znamenat, že bude dobrý i stát. Má to logiku, nemyslíte?

Když budou dobré rodiny, bude dobrý i stát. Jenomže to není jen tak „postavit“ dobré rodiny! Dobrá cihla se totiž také nevyrobí ze vzduchu a bez práce!

Povrchové jíly a břidlice se z lomu dopraví k drtičům, které je rozbijí a dopravníky dopraví k mlýnům, kde se rozemelou na jemný prášek. Takto získaný materiál prochází přes vibrační síta, která oddělí jemné součásti pro další použití, a hrubý zbytek se vrátí zpět k mlýnům. Pak přichází na řadu vlhčení a hnětení v hnětacím stroji, přidává se voda, a další součásti, jako například mangan pro požadovanou barvu výrobku... a mohla bych pokračovat dál, a to jsou, prosím, „jenom“ cihly!

A teď si představte rodinu, kde je babička, děda, maminka, táta a děti, které rostou, takže časem máme nevěstu a ženicha, je svatba, narodí se další děti a život pokračuje dál. Jedna dobrá cihla vedle druhé. Když jsou dobré cihly, bude dobrý i dům. Když budou dobré rodiny, bude dobrý i stát.

A teď mi řekněte, jak může být stát dobrý, když se páry do manželství nehrnou, protože je dnes finančně výhodnější, žít spolu na tzv. hromádce? Taková rodina přece nemůže být postavená z dobrých cihel – i když věřím, že výjimky potvrzují pravidlo.

Dřív se lidé nebrali proto, aby se za chvíli rozvedli. Brali se na celý život. Jejich dům musel být z dobrých cihel, aby vydržel, stejně jako museli být dobří i oni, když vstupovali do manželství.

Brali se z lásky, a brali se po delší známosti, kdy už oba věděli, že ten, koho si vybrali, je ten pravý. A tak by to mělo být. Když se rozhodneme stavět dům, také nám to trvá rok nebo dva. Někdy i víc. Musíme zvážit všechna pro a proti. Pozemek. Stavební firmu. Financování. A také musíme vybrat dobré cihly, protože stavba domu i svatba, jsou dvě důležité věci. A ne vždy je naše rozhodnutí správné. Když se rozhodneme, že budeme s někým žít celý život, pudy nás mohou ošálit. Zamilujeme se třeba jenom proto, že ten druhý hezky voní. Krásně se směje. Je vtipný. Vždyť to všichni známe! A pozdě přijdeme na to, že dům sice stavíme, ale ze špatných cihel.

Oddávám na kolínské radnici a novomanželům říkám: Není pravda, když někdo tvrdí, že jeho ano, které za chvíli pronese, nic neznamená a dá se žít ve dvou i bez něho. Ten, kdo tohle tvrdí, nemá dost odvahy, aby veřejně převzal odpovědnost za svého partnera a sdílel s ním v životě vše dobré i zlé.

Říkám jim také, čím déle spolu půjdete po společné cestě, tím bohatší váš život bude. Jako byste se dnes rozhodli zasadit strom. Musíte o něho celý život pečovat, abyste ve svém stáří mohli spokojeně sedět v jeho stínu.

Myslím si, že žít v manželství s někým, koho jsme si vybrali pro celý život, je jako bydlet v domě z dobrých cihel. A bydlet v domě z dobrých cihel s někým, s kým chcete žít celý život, je pro náš stát to nejlepší. Takže teď už jenom zbývá, aby se naši zákonodárci postarali o to, aby bylo pro páry výhodnější, uzavírat manželství, a ne žít na hromádce... A pokud vy, kteří žijete na hromádce, nechcete čekat, až naši zákonodárci něco vymyslí, a chcete se vzít už teď – mám pro vás nabídku.

Na kolínské radnici máme nádhernou obřadní síň. A také máme na radnici matriku, se dvěma příjemnými a sympatickými matrikářkami – a když si na kolínské matrice vyberete termín své svatby, můžete si vybrat i oddávající – třeba zastupitelku Irenu Fuchsovou...