Co by sis bez nich počal?!

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jezevčík

Neměl by sis co olizovat! Je to tvoje chlouba! Slyšel jsi, co ta ženská řekla?! Tak sem už nikdy nepůjdeme! To si dovolila moc, doktorka jedna zákeřná!

Takhle promlouval před lety pan Fuchs k našemu třináctiletému drsnosrstému jezevčíkovi, který co nejrychleji cupital od veterinární ordinace k našemu autu a ani se neotočil. Co kdyby ta ženská v bílém plášti vyběhla za ním, v ruce kudlu?!

Oba pánové, člověčí i psí, před deseti minutami strnuli v ordinaci, když veterinářka Jana Máslíková řekla, že jedna ze dvou možností léčby je, kouličky uříznout.

Dusno, které se okamžitě rozlilo po celé její ordinaci, sálalo z obou pánů a sálalo tak silně, že paní doktorka s úsměvem podotkla, že zvláště muži tuto možnost odmítají a rychle přešla k možnosti druhé, a tou byla hormonální léčba, díky které by prostata přestala pracovat, a tím by se nezvětšovala, a problémy s močením, které měl náš třináctiletý drsnosrstý jezevčík, Athos od Kozího kopce, by se zlepšily.

„V podstatě by vás operace nebo hormonální léčba, která by trvala zhruba dva roky, vyšla finančně nastejno,“ ukončila paní doktorka svůj výklad, během kterého Atíka prohlížela.

Tohle všechno pouze laicky tlumočím, protože jsem to byla já, kdo našeho Atíka držel za obojek na stole, když mu paní doktorka prohlížela řitním otvorem prostatu a potom mu ještě čistila řitní žlázky. A měla jsem co dělat, abych ho udržela, protože ji chtěl, samozřejmě, kousnout, a ne jednou!

Držela jsem ho tak, že jsem ho málem uškrtila, zatímco pan Fuchs omdléval při představě, že by jeho největší kamarád přišel o svoji chloubu, kterou si obřadně, pečlivě, hlasitě a hlavně často líže.

Pan Fuchs omdléval a já zatím jeho největšího kamaráda škrtila a neměla jsem tedy čas zapamatovat si, co přesně paní doktorka říká, ale základní věci jsem registrovala.

Dostane antibiotika a za týden máme přijít na kontrolu. Sotva jsme vyšli z ordinace, z obou pánů vybublalo napětí. Atík na mě začal štěkat, jako bych já mohla za to, že stojí půl hodiny se zvednutou nožičkou a čůrá, a pan Fuchs spustil. „To si dovolila moc, doktorka jedna zákeřná! Sem nás už nikdo nedostane!“

Podíval se na mě tak, že mi bylo jasné, kdo je ten „nikdo“... Po týdnu zjistila paní doktorka na ultrazvuku, že je Atík v pořádku. Na zánět prostaty, který se trochu přenesl i na ledviny, antibiotika zabrala, a na kontrolu máme přijít za půl roku.

Zatímco mně se ulevilo, z obou pánů se linula po celé ordinaci silná zášť, která se nepřestala linout, ani když paní doktorka řekla, že Atík na to, kolik mu je, vypadá velmi dobře a je v podstatě zdravý…

„Teď se lísá, slyšel jsi ji, jak se lísá," zašeptal pan Fuchs k Atíkovi, když oba spokojeně vyšli z ordinace. „Za půl roku k ní máme přijít... to si ještě rozmyslíme, viď, kamaráde?“

Vy s tím, kluci, naděláte, pomyslela jsem si. Když potkám cizího psa, a chci zjistit, jestli je to kluk nebo holka, kouknu se mu POD bříško! Nikdy by mě nenapadlo, koukat mu dozadu pod ocásek, jestli tam má nebo nemá, ty svoje dvě chlouby, o které jste se vy dva tak báli...

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Sestru se mi nikdy nepodařilo dočíst. Citlivého člověka jsem poslechla až do konce.

Iva Jonášová, šéfredaktorka Radia Wave

citlivy_clovek.jpg

Citlivý člověk

Koupit

Nový román českého básníka, prozaika, překladatele a publicisty, ve kterém se prolínají groteskní a tragické prvky a který vypráví příběh ze žhavé současnosti. Jáchym Topol získal za tento titul Státní cenu za literaturu.