Čtyři pardubické radnice a další nejstarší domy v Pardubicích

Nejvíce historicky cenných domů v Pardubicích je na Pernštýnském náměstí a v jeho okolí. Jejich podobu ovlivnili především dva Pernštejnové. Nejprve Vilém z Pernštejna, který po požáru v roce 1507 nakázal, aby všechny domy v centru postavili v jednotném gotickém stylu a jednopatrové. Pak jeho syn Jan, který zase po dalším velkém požáru Pardubic v roce 1538 požadoval domy vystavět až do druhého patra. To už vládla renesance a okna domů na pardubickém náměstí ozdobila také terakotová ostění. I proto zřídil Jan z Pernštejna v Pardubicích cihelnu. Na místě, které se dnes Cihelnou stále nazývá.

Pardubické podzemí a studna

Stopy po obou velkých přestavbách v Pardubicích jsou vidět na řadě domů v centru. Třeba hned na tom u Zelené brány. Dnes tam sídlí krajská knihovna a kdysi tam údajně býval třeba také hostinec. Jde o dům č. p. 77, kde jsou odkrytá jak původní renesanční okna, tak ta gotická. Návštěvníka knihovny určitě také zaujme malba na fasádě znázorňující starou rodovou pověst Pernštejnů, jak statečný uhlíř ulovil zubra. Tento příběh je v Pardubicích znázorněn ještě na pardubickém zámku, kostele sv. Bartoloměje a na Kunětické hoře.

Pod třemi budovami dnešní krajské knihovny je podzemní labyrint|foto: Honza Ptáček

V domě č. p. 77 je toho zajímavého víc. Třeba legenda o Bílé paní, o které se píše v Sakařových Dějinách Pardubic nad Labem. A také studna, kterou nemají někde na dvorku, ale pod podlahou domu. Vidět ji může každý, kdo do knihovny vstoupí, je totiž zakrytá pouze sklem.

To, co ale není běžně přístupné čtenářům, je podzemí pod knihovnou. Tvoří zajímavý labyrint pod třemi domy, které dnes knihovna vlastní.  Ve sklepení toho posledního, kterému se podle domovního znamení říká U Zlatého beránka, je také unikátní valounková dlažba. Tu tam postavili naši předkové zřejmě z vylovených oblázků z nedaleké Chrudimky.

Renesanční malby na nejstarší radnici

Na rohu Pernštýnského náměstí a Bartolomějské ulice je další pozoruhodný dům.  Není možné ho jen tak minout už jen pro odkryté unikátní renesanční malby tří postav na opěrném oblouku. Tomuto domu se říká Wernerův, podle jeho majitele, kterým byl starosta a významný občan města na konci 19. století Leopold Werner. A shodou okolností právě na tomto místě stála počátkem 16. století první pardubická radnice.

Výzdoba zzv. Wernerova domu, kde sídlila první pardubická radnice|foto: Honza Ptáček

Budova, ve které sídlí vedení města dnes, je totiž až v pořadí čtvrtou radnicí. Postavili ji na konci 19. století v pseudorenesančním slohu na místě, kde stávala radnice v pořadí třetí. Ta nynější, na rozdíl od té před ní, zasahuje nejen na Pernštýnské náměstí, ale až dozadu na náměstí Wernerovo. Tam před tím stával pivovar a poté sídlila Měšťanská beseda. V pořadí druhá radnice pak bývala na rohu Pernštýnského náměstí a Pernštýnské ulice. Dům ale tehdy vypadal daleko honosněji, měl také třeba malou věž a hodiny.

Mlýn u náměstí a dva pivovary

Na cestě za nejstaršími pardubickými domy nemůžeme minout ani Wernerovo nábřeží. Tam například stával už od dob Pernštejnů mlýn. Po něm dnes ale zůstala jen jedna stěna v ulici Pod Sklípky s nápisem, který na historii mlýna upozorňuje.

To, co zbylo z císařského mlýnu na Wernerově náměstí|foto: Honza Ptáček

Pod Sklípky také najdeme nejstarší podobu pardubických domů, netýkalo se jich totiž nařízení modernizace Jana z Pernštejna. Odtud se dá dostat podloubím do asi nejvíce reprezentativní ulice v Pardubicích, do Pernštýnské. Tou totiž jezdily kočáry se vzácnými hosty přes Příhrádek na pardubický zámek.

V Pernštýnské ulici je k vidění řada zajímavých domů, třeba dům č. p. 11. I na něm jsou odkryté původní renesanční malby, kterých je dokonce sedm. A kdo se Pernštýnskou ulicí vydá zpět na Pernštýnské náměstí, nemůže si nevšimnout Domu U Jonáše s unikátní barokní freskou.

A pokud zamíříte na druhou stranu, k pardubickému zámku, pak si všimněte i hospodářských budov v jeho blízkosti. Tam zřejmě už za Pernštejnů stával pivovar. Známe ale až jeho novodobější podobu, z fotografií z konce 19. století. Údajně si ho tam v té době dokonce na nějaký čas pronajal sládek Alois Šimonek, který se znesvářil na přelomu 19. a 20. století s akcionáři pardubického pivovaru, a odešel právě do zámeckého pivovaru vařit svého Portera.