Elita České Třebové se scházela na Ostrově blažených

Františka Honlová vyrůstala v poměrně dobře zajištěné rodině, její otec byl prodejce textilu. To jí dalo možnost vybrat si svou budoucnost i bez ohledu na dobové konvence. Ty ženu stavěly do pozice manželky, matky a hospodyně. Františka se ale nikdy nevdala a místo toho se aktivně zapojila do veřejného života.

Dům v dnešní ulici Podbranské otevřela tehdejší společnosti, umělcům, intelektuálům a politikům. Místu, kde stál, se říkalo Na ostrově, protože byl tehdy obklopen koryty potoků. Dnes už tudy voda neteče, nestojí už ani Františčin dům. Zachoval se ale na fotografiích a vzpomínky na něj v korespondenci.

Zelená brána v České Třebové

Na někdejším „ostrově“ v České Třebové v ulici Podbranská dnes stojí ještě jedna stavba, která ho připomíná. Jde o zděný venkovský dům lidové architektury se sedlovou a polovalbovou střechou postavený možná už v roce 1742. Je zapsaný na seznam kulturních památek. Postavili ho hned vedle Františčina domu a dobové fotografie je obvykle zachycují spolu.

Františka Honlová na fotografii|foto:Městské muzeum Česká Třebová

Františčin dům sám o sobě má také zajímavou historii. Býval to hostinec U zelené brány, a to proto, že stál kousek od městské brány. Její střecha byla pokrytá mědí, chemickým procesem zezelenala, a tak se jí říkalo Zelená brána. Do dnešních dnů se ale nezachovala.

Nestojí ani někdejší bývalý hostinec U zelené brány a posléze dům Františky Honlové, který sloužil jako místo setkávání společenské elity České Třebové na přelomu 19. a 20. století. Jeho návštěvníci ho nazývali Ostrov blažených. A nešlo jen o zábavu, Františka byla také velká filantropka a v domě zřídila z vlastních peněz také českou opatrovnu. To bylo něco jako dnešní jesle, ve kterých se zdarma starala o nejmenší děti českých dělnic. Každý pracovní den jich tam měla několik desítek. Po své smrti v roce 1929 dům odkázala městu, aby v něm právě jesle zřídilo. To se ale nepovedlo. Místo toho ho v 60. letech 20. století nechali zbourat jako nepotřebný.

Kde byl v České Třebové splav?

Jak už bylo řečeno, do Františčina salónu chodila řada významných osobností včetně malíře Maxe Švabinského. Jejím blízkým přítelem, a dokonce i mužem, o kterém v mládí uvažovala jako o svém budoucím manželovi, byl také někdejší bouřlivák Gustav Habrman. Byl to českotřebovský rodák a později velmi úspěšný politik, blízký spolupracovník T. G. Masaryka, ministr školství a pak ministr sociální péče. I po jeho stopách se dá v České Třebové putovat. A začít na místě, kde stával jeho rodný dům, v ulici Na Splavě. Tou kdysi tekla řeka, což dnes připomíná fontána postavená přímo na ploše, kde stával Habrmanův dům. A vedle ní pak postavili Gustavu Habrmanovi malý pomník.

Významným domem je ten na rozhraní ulic Školní a Klácelova. Dnes je ve vlastnictví muzea, ale kdysi to byla škola, ve které se narodil i František Václav Krejčí. Novinář, kritik, ale také senátor, politik, který stejně jako Gustav Habrman stál u zrodu Československé republiky. Byl podobně jako on blízkým Františčiným přítelem až do její smrti. Vyplývá to z dochované korespondence. V ní jsou třeba také dopisy dalšího senátora v meziválečném Československu a rodáka z domu na rozhraní ulic Školní a Klácelova, Jiřího Pichla. Byl to ve své době významný literární a divadelní kritik a je také autorem několika románů a divadelních her.