Hloupá otázka

Toto je typický dialog, který se mezi dvojicemi odehrává běžně. Kam jdeš. S kým jdeš. Kdy přijdeš. Tyto otázky znají samozřejmě i děti, a jsou pro ně hodně otravné, ale upozorňuju vás milánkové, že o vás teď vůbec, ale vůbec nepůjde! Tak.

A já se vrátím na začátek tohoto vypravování.

„Kam jdeš,“ zeptal se Gity její muž Petr.

„K Heleně. Musím to s ní probrat. Víš, jak jsem ti včera říkala...“

Všichni jsme pochopili, že Helena je kamarádka Gity. A teď si představte, že by se Petr Gity zeptal:

„A vy jste pořád kamarádky?“

Gita by si asi pomyslela něco o tom, že se její muž zbláznil a pak by si zaťukala na čelo.

„Jak to myslíš? Proč bychom nebyly pořád kamarádky? Známe se od první třídy! Víme o sobě všechno! Helena je jako moje sestra!“ Gita, šokovaná Petrovou otázkou, by mírně zvýšila hlas.

„Petře, a jak tě vůbec mohlo napadnout, že by Helena přestala být mojí kamarádkou? Proč?! Vůbec si nedovedu představit důvod, proč bychom už nebyly kamarádky!“

Hlas Gity by nabíral na síle a Petr by se ji snažil uklidnit.

„Promiň, Gitunko, já jenom myslel, že teď mluvíš víc o Martině z práce. O Heleně jsi poslední dobou moc nemluvila. Tak jsem si myslel, že teď je tvoje kamarádka Martina.“ Gita by se naštvala ještě víc.

„Martina je nová kolegyně a je, bohužel, dost blbá. Pochopitelně, že o ní doma mluvím víc, protože díky její blbosti máme všichni víc práce. Ale zatím jsme si nikdo nestěžoval, protože nevíme, kdo ji k nám na oddělení protlačil. Tak si aspoň ulevím doma, a všechno, co mě na ní štve, řeknu tobě! A ty mi teď řekneš, že Martina je moje kamarádka?! A řekneš mi, že sis myslel, že Helena už moje kamarádka není?! Petře, promiň, ale posloucháš mě vůbec, když ti něco říkám?! Má cenu ti cokoli říkat, když si to stejně ve svém mozku přemeleš, úplně nelogicky, na něco, co mě absolutně šokuje?! Tss... on se mě zeptá, jestli jsme s Helenou pořád kamarádky...“

Stop! Pro ilustraci toho, o co mi jde, toto úplně stačí.

Všem je nám jasné, proč hloupá Petrova otázka, Gitu rozčílila. Osobně se jí nedivím a určitě nejsem sama. Kamarádky, a to nejenom ty od první třídy, se přece nemění jako ponožky, to by měl Petr vědět, zvlášť, když i jeho kamarádi zůstávají pořád stejní.

Ale pojďme se na jeho hloupou otázku podívat z větší dálky, zkusme ji trochu pozměnit, a rázem zjistíme, že i muži dostávají, a poměrně často, od svých žen otázku, která je bezesporu také hloupá.

„Máš ty mě vůbec rád?“

Při podobné hloupé otázce by si muži nejradši poklepali na čelo, ale protože dobře znají své ženy a dobře vědí, jak ony teď nedočkavě čekají na odpověď, buď neurčitě cosi zabručí, nebo otráveně řeknou:

„Kdybych tě neměl rád, tak s tebou nejsem.“