Vzpomínky na kolegy v Činoherním klubu

Přejela jsem je pohledem a fakt jsem nevěděla. Všichni tři na mě koukali a já bezmocně rozhodila rukama.

„Ne, to nemůžu! To po mně nemůžete chtít! To je, jako když se v knize Sophiina volba rozhoduje matka, jestli pošle do plynu dceru, nebo syna..."

Leoš Suchařípa na sebe ukázal a řekl, smířen s osudem: „Já jsem dcera."

Jednou jsme se v dámské šatně bavily o dětech a o jménech a Lenka Skopalová, manželka Sváti Skopala, zavzpomínala na narození syna Františka.

„My už jsme se Sváťou od začátku věděli, že když to bude kluk, tak to bude Franta. Sváťa třeba říkal, pošli do bříška Frantovi chlebíček! Tchyně to slyšela, ale myslela si, že si děláme legraci, že je to pracovní jméno! Byla skálopevně přesvědčená o tom, že to bude v herecké dynastii Skopalů, třetí Svatopluk.

Ale mýlila se.

Když mi zavolala do porodnice a dozvěděla se, že máme opravdu Františka, oněměla u telefonu a až po chvíli řekla: „To už mu rovnou můžete říkat „prdel"!"

Během zkoušení vzala Boříka Navrátila záda a musel na pár dnů do nemocnice. Když opět přišel na zkoušku, Standa Zindulka k němu hned šel.

„Boříku, říkala mi moje sousedka, vyřiďte panu Navrátilovi, že mi umřel pejsek. Měli se s panem Navrátilem moc rádi. Tak jsem jí řek, no, já mu to vyřídím, ale von na tom pan Navrátil, taky není nejlíp…"

3. května 2001 slavila Jiřina Bohdalová sedmdesáté narozeniny. Ale slavil i Stanislav Zindulka! 1. května 2001 měla totiž v televizi premiéru Karlínská balada, kde Jiřina Bohdalová hrála paní Karlu, majitelku mandlu. Získala dědictví po sestře a rozhodla se, že si najde nápadníka. Našla si Václava. A toho hrál Stanislav Zindulka. Hra končí tím, že Václav Karlu uškrtí…

Druhý den jsme zkoušeli a o Karlínské baladě jsme v divadle mluvili. Standu, který zkoušel také, jsme všichni chválili a Standa spokojeně přikyvoval.

„Sice jsem měl včera představení a manželka se tedy musela dívat sama, ale gratulovala mi hned, jak jsem přišel domů. A pak se rozezněly telefony! Přátelé a kolegové mi blahopřáli. A někteří... někteří mi dokonce řekli..."

Standa nasadil vážný obličej a pak větu dopověděl.

„Někteří mi dokonce řekli, že je škoda, že se mi Jiřinu nepodařilo uškrtit doopravdy!" 

Všichni jsme se zasmáli a já se Standy zeptala, jestli můžu to, co teď řekl, použít do nějakého fejetonu a Standa se zhrozil!

„Opovaž se! Nikdy! Ale až umřu, Kůzle z Kolína, pak si s tím dělej, co chceš!“

Stando! Slyšíš mě tam nahoře, v hereckém nebi? Moje posluchačky a moji posluchači jsou svědky, že tě tvoje Kůzle z Kolína poslechlo!