Hranice psaly po staletí historii Králík i okolí

V souvislosti s hranicemi je také první písemná zmínka o městě Králíky. V roce 1568 bylo potřeba znova vytýčit hranice se sousedním pruským panstvím. Tehdy vrchnost oslovila 22 obyvatel Králík, kteří z paměti museli vylovit, kde vlastně hranice přesně leží. A tak, jak byly tehdy zakresleny, až na výjimky v souvislosti s druhou světovou válkou, jsou hranice na Králicku vytyčeny dodnes.

Tři hory i tři moře na Králicku

Králíky nejsou velké město, mají okolo 4 tisíc obyvatel. Leží na úpatí tří pohoří, a součástí jedno z nich je třetí nejvyšší hora u nás, Králický Sněžník. Po cestě na něj nemohou turisté minout vrch Klepý, zvaný Klepáč, který byl vždy oblíbeným výletním místem. Mělo totiž, jak dnešní čtyřicátníci a padesátníci vzpomínají, punc něčeho zakázaného. Dalo se totiž sem tam překročit pár kroků do Polska a tím se děti velmi rády bavily.

Klepáč je dodnes oblíbeným výletním místem. Cesta tamními lesy je sama o sobě zážitkem a krom hranice tam můžete narazit třeba také na pramen Hornolipeckého potoka. Voda z něj putuje do Severního moře. A nejen to, je tam totiž rozvodí hned tří moří. O něco níže jsou potoky, které tečou do Černého moře, a na polské straně Kladská Nisa putuje do moře Baltického. I proto Klepáči Poláci říkají Trojmorsky vrch.

Kamenné moře na Králickém Sněžníku|foto: Michal Kos

Zatoulat se do Polska se za minulého režimu nesmělo, byly za to přísné tresty. Mohlo se jen přes hraniční přechod v Dolní Lipce. A musel k tomu být souhlas, který opravňoval dotyčného k překročení hranic. Pamětníci, kteří do Králík přišli už po válce, pak vzpomínají také na to, že tehdy byla na hranicích s Polskem ještě zoraná a vyhlazená brázda a každou chvíli se kontrolovalo, zda na ní nejsou stopy chůze.

250 staveb vojenského opevnění

Přes hranice dnes už bez problémů všichni přejdou a ani hraniční přechod se závorami v Lipce už neexistuje. Ale to, že je Králicko hraniční oblast, připomíná řada staveb. Především vojenské pevnosti a tvrze, které se budovali lidé ve 30. letech minulého století s vidinou, že budou chránit Československo před Hitlerovou rozpínavostí.

Na Králicku se stavěly od roku 1935 a bylo jich tam budováno něco přes 250. Nakonec zbytečně, když v roce 1938 Mnichovskou dohodou Králicko, jako Sudety, připadlo Německu.

Nacisté si pak z králických pevností často udělali pokusná místa, kde testovali své zbraně. Tak to bylo třeba v pevnosti Hůrka, ve které je dnes Muzeum československého opevnění. Tam se dokonce prokázalo, že československé opevnění je tak kavlitní, že na něj žádné tehdejší německé zbraně nestačily. A třeba tvrz Hůrka byla pro režim v tehdejším Německu tak zajímavá, že ji dokonce v prosinci 1938 navštívil sám Hitler.

Železobetonová tvrz Hůrka|foto: Tereza Brázdová

Válka poznamenala Králicko i dlouho po jejím skončení. Po odsunu sudetských Němců na převážně německém Králicku tam nezůstal téměř nikdo. Noví osadníci pak nepřišli v tak hojném počtu, protože život v horských oblastech nebyl zas tak výhodný, a proto řada především venkovských staveb a statků postupem času zcela zanikla.

Dokládá to dodneška zvláštní struktura osídlení na králických vesnicích. Mají tam velké vzdálenosti mezi jednotlivými domy, některé jakoby byly stavěny na samotách. A jsou tam i místa, o kterých ani místní dlouho nevěděli, třeba proto, že leží zcela mimo hlavní trasy. Příkladem může být starý německý hřbitov v Dolní Lipce.

Betlémářství, varhanářství, poutní chrám

Tyčí se majestátně nad Králíky a krom toho, že jde o místo hluboce duchovní, umožnil po několik staletí také prosté živobytí řadě králických obyvatel. Barokní poutní chrám Nanebevzetí Panny Marie na Hoře Matky Boží, kostel s klášterem, který tam vystavěli v polovině 18. století, přilákal na Králicko v době své největší slávy dokonce statisíce poutníků ročně. Ti se také chtěli v městě ubytovat, najíst a pak si třeba odvezli figurky dřevěných betlémů. Krom řemesla betlémářského a obecně řezbářského na Králicku kvetlo také varhanářství. Varhany z Králík jsou daleko za hranicemi, ale třeba také v Praze v Loretě.

Romantická vyhlídka u kláštera Hora Matky Boží|foto: Honza Ptáček

Hora Matky Boží nabízí krom návštěvy chrámu také překrásné rozhledy do kraje. Cesta z Králík lemovaná osmi barokními kaplemi zabere pěšky okolo dvaceti minut.

Také osud chrámu a kláštera ale smutně poznamenala válka a hlavně doba poválečná. V 50. letech minulého století tam byli na základě tzv. státem řízené centralizace deportování a v podstatě uvězněni kněží a řeholníci. Od roku 1950 až do roku 1961 jich prošlo tímto místem přes pět set. Jejich osudy pak připomíná také Památník obětem internace, který lze v prostorách kláštera navštívit.

Pašování a celnictví

O životě na Králicku v souvislosti s hranicemi se chystá také nová expozice. Bude věnována speciálně celnictví a pašování. A že to bylo na Králicku velké téma! Pašovalo se kde co, hodně třeba také cukerín, dnešní obdoba umělého sladidla, ale dokonce i věci, které by nás dnes nenapadly.

Byla to například selata, která si pašerák musel kolem sebe složitě přivázat, nebo máslo. K tomu se váže jedna historka od pamětníků. Když chtěli celníci selku usvědčit z pašování másla, ale nemohli jí, na rozdíl od mužů, provést osobní prohlídku, posadili ji ke kamnům a čekali, až se máslo rozpustí. I to se dozví návštěvník připravované expozice v Králíkách, kterou chystají nadšenci králické historie a bude součástí Muzea pěchotního srubu K-S 14.