Jak se žilo v předchozích stoletích? Na Hlinecku uvidíte chaloupky po řemeslnících i zemědělcích

18. prosinec 2022

Na Hlinecku jsou hned dvě expozice Muzea v přírodě Vysočina. První z nich, Betlém, najdete uprostřed Hlinska. Nyní tam až do 8. ledna můžete navštívit výstavu Betlém vánoční. Druhá expozice na Veselém Kopci je přes zimu uzavřená. Sezóna začne 4. února masopustem.

Betlém je památková rezervace uprostřed Hlinska, ve které najdete chaloupky z poloviny 18. století. Tyto domky byly původně pro řemeslníky, kteří se přistěhovali z okolních vesnic. „My víme, že na počátku to byli hlavně hrnčíři. Později, když opadl zájem o hliněné nádobí, se překvalifikovali na domácké tkalce, ale také bychom mezi místními obyvateli našli třeba harfenistu, pasíře, kartografa, truhláře, hračkáře a podobně,“ říká etnoložka Ilona Vojancová.

Některá z řemesel je v Betlémě možné vidět dodnes. V jedné z chaloupek pracuje třeba tkadlec Josef Fidler, který za své výtvory získal mnohá ocenění. V dalších chaloupkách se pak novodobí řemeslníci věnují hudebním nástrojům, bylinkám nebo dřevěným hračkám.

Veselý Kopec je mladší

Kousek od Hlinska je k vidění další expozice Muzea v přírodě Vysočina. Chaloupky na Veselém Kopci na rozdíl od Betléma připomínají život a práci drobných zemědělců od 19. do 20. století. Nedávno si tam návštěvníci mohli připomenout, jak vypadaly dobové Vánoce.

Na konci 19. století štědrovečernímu stolu dominovalo kynuté těsto. „Ryby ani maso se nepodávalo, takže se jedly luštěniny a koláče. Potom je na stole taková symbolika. Je tam česnek a cibule, což bylo pro zdraví. Pod stolem je zase sláma, která udávala, jaká bude úroda,“ popisuje průvodkyně ve vodním obilném mlýnu paní Vokálová.

Na konci 19. století dominovalo štědrovečernímu stolu hlavně pečivo

Na statku na Veselém Kopci byla k vidění zase vánoční výzdoba od 30. let 20. století. Kromě vánočky se na slavnostním stole nově objevil závin, drobné cukroví, exotické ovoce a maso. A chybět nesměly ani tradiční zvyky.

„Zvyků je hrozně moc. Tak třeba rozkrojili jablíčko na tolik dílků, kolik bylo členů kolem stolu. A každý si snědl kousek svého jablíčka a věděl, že je součástí celku a té rodiny, která mu vždycky pomůže,“ vysvětluje průvodkyně Jana Eliášová.

Spustit audio

Související