Jarní druhy pavouků i motýlů se chystají na námluvy. Svůj krátký život podřídí plození potomků

„Naši předkové tím spíše mysleli drobný hmyz, takovou havěť, která s teplejším počasím vylézá ze svých zimovišť a chystá se ke svému velkému úkolu, tedy plození potomků,“ vysvětluje zoolog Ondřej Machač z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky.

Aktivita většiny bezobratlých začíná s prvními jarními dny, některé druhy jsou aktivní i v zimě. Celkově jsou bezobratlí živočichové více obrnění před mrazem, než keře a stromy. Na rozdíl od květů se totiž mohou přesunout do svých úkrytů.

Pavoučata nosí matka na zadečku

V přírodě můžeme vidět jarní pavouky, kteří jsou aktivní právě na jaře. Typickým jarním druhem jsou pavouci slíďáci. „Když půjdete teď o víkendu, kdy se snad oteplí, do listnatého lesa, tak tam uvidíte stovky těchto pavouků, kteří běhají po listí a chystají se na námluvy.

Slíďák rodu Hogna carolinensis - ilustrační foto|foto:licence Creative Commons Attribution-ShareAlike 3.0 Unported, Kevinbercaw

Vývojový cyklus pavouků trvá zhruba rok. U slíďáků je to tak, že na jaře dospějí, převléknou se do dospělého šatu a spáří se. Samice pak nosí kokon na snovacích bradavkách na zadečku. V létě se vylíhnou malí pavoučci, které ona stále nosí na zadečku. Po pár týdnech se pavoučci spustí, na podzim se ještě nakrmí, přes zimu se ukryjí před mrazem a na jaře vylezou, namluví si partnerku a rodí se další generace. Samečci po páření většinou končí svůj život někde v ústraní. U některých druhů je samec po splnění úkolu sežrán samičkou.

Jepice žijí pár hodin

Většina motýlů žije ve svém krásném těle jen pár měsíců, jepice dokonce jen pár hodin. „Ale kompenzují si to délkou života larev. Larvy jepic žijí několik let ve vodě, kde se živí, rostou, vyvíjejí se, ale jakmile přejdou do fáze dospělce, tak žijí krátce,“ popisuje zoolog Machač a pokračuje:

Zoolog Ondřej Machač z Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky|foto:Jitka Slezáková, Český rozhlas

„Jakmile se oteplí, tak jarní druhy motýlů vyletí ze svých úkrytů a budeme moct pozorovat žluťásky, babočky a další druhy, které zimují jako dospělci na půdách, ve sklepích nebo v dutinách stromů a jeskyních. Tihle motýli tedy zimují jako dospělci. Takhle přežívá jen pár druhů, třeba babočka paví oko, babočka kopřivová nebo žluťásek řešetlákový.“

Žluťásek nebo babočka se po dlouhé zimě rychle letí nasytit nektaru a potom honem na námluvy. Základním úkolem je zplodit potomky, aby byl rok zachován. Život takového motýla končí po pár týdnech až měsících.