Jsem jen obyčejný muž

03029940.jpeg
03029940.jpeg

Určitě znáte písničku Petra Spáleného, Obyčejný muž. Nevěř tomu, že jsem výjimečný, že krásným dámám jsem nebezpečný, vždyť já za chvilku s tebou jsem ti vděčný, jsem jen obyčejný muž.

Když jsem ji včera ráno slyšela v rozhlase, uvědomila jsem si, jak jsou na tom někteří chlapi špatně. A zvlášť teď, před Vánoci!

Od muže se toho totiž očekává nepočítaně! Nejenom že rodinu zabezpečí finančně, aby bylo dost peněz na jídlo a na dárky pro rodinu a všechny příbuzné, ale čeká se od něho, že koupí a zabije kapra, že zprovozní žárovčičky na stromeček a pokusí se zabalit dárek, který koupil pro svoji manželku, která je vystresovaná, protože si jako každý rok dala nesplnitelné a hlavně zbytečné předvánoční úkoly, a čeká, že se jí každý večer ohleduplně zeptá, miláčku, jak to zvládáš? Nepotřebuješ něco pomoct? Máš dost peněz?

Stále totiž u některých žen přežívá názor, že muž se musí postarat o rodinu, musí finančně zajistit ženu a potomky, musí se postarat o bydlení, o auto, o dovolené, prostě o zaplacení všeho, co je daleko, daleko dražší než plná taška věcí ze sekáče.

V některých mužích musí z této zodpovědnosti nutně vznikat stres, zatímco žena udržuje chod rodiny bez stresu, protože ví, že muž se o všechno postará.

Takhle to většinou funguje v úplných rodinách a dětem se to dostává do krve, ale funguje to i v některých rodinách, kde žijí jenom matky s dětmi, protože otec dětí se fláká a nikdo neví, kde.

„Davídku, Jaroušku, Roberte, Jiříku... nesmíš být jako tvůj táta, říkají maminky svým synům, se kterými žijí samy. „Ty se nikdy nesmíš vykašlat na svoje děti a na svoji ženu. Ani kdyby ses náhodou rozvedl, nikdy nesmíš zapomenout na svoje děti. Vidíš sám, jak jsme na tom špatně, protože se na tebe tvůj tatínek vykašlal...“

Minulou sobotu jsem oddávala kolínský pár a uvědomila jsem si větu, kterou mám ve svatebním projevu.

„Jste dva rovnocenní lidé, kteří se rozhodli žít společně.“

Při této svatbě bych ji ani říkat nemusela. Oddávala jsem totiž milující a do sebe zapadávající pár, který osobně znám. A pak jsem si vzpomněla, že při některých svatbách tuto větu záměrně zdůrazňuju, vypichuju, protože mám pocit, že si nevěsta vůbec neuvědomuje, že muž, kterému za chvíli řekne své ANO, je její rovnocenný partner…

Nevěř tomu, že jsem výjimečný... vždyť já za chvilku s tebou jsem ti vděčný... obyčejně se mi vlasy kroutí a obyčejně mě něco rmoutí... jsem jen obyčejný muž...

Muži by se měli naučit ženám přiznat, že je jim někdy tak úzko, že neví, kudy kam. Že je deprimují jejich natažené ruce. Dej! Dej! Dej! Že jim nedokáží říct jednoduchou větu: Letos na dovolenou u moře nemáme.

Někteří muži, a není jich málo, jsou prostě chudáci. Pořád se mluví o rovnoprávnosti žen, ale co muži?

Milé čtenářky, nechte všeho a jděte se podívat, co dělá ten váš! Třeba někde smutní a bude rád, když za ním přijdete...