Kamarádství a lhaní
O tom, že panu Fuchsovi lžu, by mohli vyprávět ve všech knihovnách, kde jsem byla na besedě. Dávám totiž k dobru mnoho příhod, týkajících se mého lhaní, a moje čtenářky se ke mně přidávají se svými historkami a přítomní muži lapají po dechu.
Vzpomínám si, jak se jeden z nich otočil na svoji rozesmátou manželku.
„Jaruš, neříkej, že i ty...?“
Neodpověděla, smála se dál a celá knihovna se smála s ní.
Nevidím na svém lhaní nic špatného, naopak, doporučuju lhát všem ženám, které zatím ještě svým mužům, nelžou. Milé posluchačky, nevinným lhaním se dostanete do ráje, věřte mi. A nejenom vy, do ráje se dostane i vaše drahá polovička.
Uvedu jeden příklad mého nevinného lhaní a posuďte sami, jestli jsem touto lží někomu ublížila...
Brala jsem si z ledničky vajíčko, a protože je přihrádka na vajíčka, nevím proč, až úplně nahoře, vyklouzlo mi a rozpláclo se na koberec před ledničku.
Rychle jsem tu spoušť začala uklízet, a zabrala jsem větší kus, protože před ledničkou stepuje jak pan Fuchs, tak jeho největší kámoš a na koberci to je znát.
Sotva jsem to vyčistila, volal pan Fuchs, že už je před Kolínem a přijede za chvíli na oběd a zeptal se, co dělá jeho největší kámoš, kterým je náš čtrnáctiletý, drsnosrstý jezevčík Athos.
„Pozvracel se před ledničkou,“ odpověděla jsem tak rychle, až mě to samotnou překvapilo. „Žral v parku trávu a také našel nějakou kost, musela jsem mu ji vyrvat z huby, a teď se pozvracel.“
Pan Fuchs začal svého kámoše okamžitě litovat.
„Chudinka, a je mu už dobře?“
Uklidnila jsem ho, že jeho kámoš je v pořádku a flek u ledničky je vyčištěný a pan Fuchs hovor spokojeně ukončil.
Ptáte se, proč jsem takhle lhala, když se ptal na svého kámoše? Protože dovedu předvídat! Představte si, že by pan Fuchs přišel domů, a jelikož doma chodí bez pantoflí, které pořád někde hledá, hned by zjistil, že je před ledničkou mokro. Kdybych mu řekla, že mi upadlo vajíčko na koberec, dovedete si, dámy, představit, CO by říkal? Dovedete. Vy, pánové, vy si to představovat nemusíte, protože vy moc dobře víte, CO byste říkali!
Když za chvíli pan Fuchs přišel, hned ve dveřích se s Atíčkem něžně vítal.
„Ty moje chudinko, tak ty jsi blinkal! A už je ti dobře?“ Pak se šel podívat na vyčištěný flek a spokojeně kámoše pohladil. „Aspoň baba uklidila koberec, viď?“
Když se najedl, šel do předsíně, a kámošovi hlásil, že teď jede s autem do garáže, ale že ho s sebou nebere, a pět minut mu vysvětloval, proč ho nechá doma.
„Venku je zima, kluku! A ty už jsi starší pán! Zůstaň pěkně doma s babou, já hned přijdu!“
Bouchly dveře a já čekala, že ke mně Atík přiběhne, a bude chtít, abych mu ukázala z balkonu jeho kámoše, jak jde k autu, ale Atík nikde. Tak jsem šla do předsíně, otevřu dveře a vidím OBA na chodbě, jak právě odcházejí ven.
„Zlato, seš slaboch,“ zavolala jsem na pana Fuchse a ten po mně mávl pohrdavě rukou.
„Ty víš houby, co je to kamarádství!“
A ty zase víš houby o tom, co je to nevinné lhaní, pomyslela jsem si spokojeně a byla jsem v ráji a pan Fuchs také…
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
