Kde býval v Pardubicích další hrad? Kudy teklo Labe a vedla stará železniční trať?

Když se mluví o Pardubicích v souvislosti s hradem, většina lidí si vybaví pouze Kunětickou horu. Na území dnešního města ale stával ve středověku ještě další. Šlo o tvrz s názvem Blatník z konce 13. nebo začátku 14. století, která se nacházela u dnes už neexistující stejnojmenné vesnice nedaleko původního koryta Labe. Blatnický hrad, jak se mu říkalo, zřejmě zanikl při nájezdu husitů v roce 1421. Jeho existenci ale s jistotou dokládají dochované dokumenty a dlouho na něj poukazoval i tzv. Blatnický přívoz přes Labe.

Kostel, přívozy a zaniklý most

Labe ale v minulosti teklo dlouho jinak než dnes. Připomínkou jsou slepá ramena, která v místech původního toku dodnes zůstala. Například v Rosicích nad Labem, kde se také dochovaly informace o přívozech, protože tam dlouho nevedl most. A protože ve Svítkově, který je na druhém břehu Labe, tehdy nebyl hřbitov, vozil dlouho přívoz také pozůstalé na pohřeb ke kostelu do Rosic.

Dostat se přes Labe v Rosicích bylo dlouho možné jen přívozy|foto:Jan Řeháček

Most, který tam kdysi postavili, už také nestojí, zbytky pilíře je ovšem možné vidět na ostrůvku uprostřed. Více než most pomohla obyvatelům Rosic výstavba železnice. Do té doby se do dnešního centra Pardubic dostávali velmi komplikovaně a oklikou.

Kostel svatého Václava v Rosicích nad Labem je pozoruhodnou vrcholně gotickou stavbou. Současný vzhled pochází až z 16. století. Kostel totiž vyhořel stejně jako celá tehdejší obec zasažená ničivým požárem. U kostela stávala dřevěná zvonice. Byla ale v tak špatném stavu, že ji museli v polovině 20. století zbourat.

Podoba mostu přes dnešní slepé rameno Labe v Rosicích někdy v první polovině 20. století|foto:Jan Řeháček

Kousek od ní postavili v 70. letech novou věž. Aby tu původní připomínala, kovovou konstrukci pokryli stavbaři dřevem. Kolem kostela stával kdysi také hřbitov. Ale to je záležitost velmi dávná, protože současný rosický hřbitov tam založili už v 16. století.

Zahradní čtvrť a lesy

Ohrazenice zůstávaly až do 19. století malou osadou, pravděpodobně obklopenou divokou přírodou. Dokládá to název. Podle tradice ho získaly kvůli ohradám, které si místní stavěli na ochranu před divokou zvěří.

Dnes jsou však Ohrazenice známé zejména pro jedinečnou čtvrť montovaných dřevěných domků červené barvy, tzv. finských domků. Postavili je tam koncem 40. let 20. století pro dělníky chemického průmyslu v Semtíně. Cílem bylo vytvořit půvabné zahradní město, což dodnes připomíná skutečnost, že v okolí domků místo klasických zůstaly původní živé ploty.

U dnešního panelového sídliště Dubina je zeleně také dost. Mají tam totiž na Studánecký les. Kromě asi 70 hektarů listnatých a jehličnatých stromů je tam také okolo 9 kilometrů cest a stezek, po kterých se dá procházet.

A z Dubiny je možné dojít přes les například až na okraj Černé za Bory k bývalé hájence. Zajímavé je například i to, že se rozloha lesa od 19. století příliš nezměnila a svůj název získal podle rybníka Studánka z pernštejnské rybniční soustavy ze 16. Podle dalších zaniklých rybníků lidé v minulosti pojmenovaly taky další dnešní městské části -  Staročernsko a Spojil.