Kdo vypil víno ze slatiňanského zámku? Pátrání po zmizelém majetku připomíná detektivku

„Dlouho mi vrtalo hlavou, jak tohle téma otevřít návštěvníkům. Jinak to totiž vypadá jako díra v časoprostoru, jako kdyby pak nic nebylo. Šlo přitom o velice divokou a velice zajímavou dobu. Tohle období asi nejvíc ovlivňuje současnost. Třeba nikdy jsem se ve výuce dějepisu na střední a na základní škole nedostal dál než do roku 1945. Myslím si, že spousta lidí na tom je úplně stejně. Tohle je místo, kde se o těchto věcech dá dobře bavit,“ myslí si kastelán Jaroslav Bušta.

Jinak než běžně

Jenom pár let po válce fungovala Národní kulturní komise. „Poprvé zpřístupňovala hrady a zámky, přebírala je od Národního pozemkového fondu. Což byl státní orgán vytvořený pro správu rozsáhlého konfiskovaného majetku podle prezidentského dekretu. Právě hrady a zámky představovaly příslušenství k zemědělskému majetku. Komise z nezpřístupněných objektů vybírala takzvaný státní kulturní majetek. Historici dějin umění objížděli konfiskované památky, nechávali si je otevřít národními správci. Co mělo hodnotu, odváželo se do takzvané sběrny anebo do muzeí, galerií. V 50. letech ji nahradila Státní památková správa.“

Čtěte také

Slatiňanská oživlá historie: Divadelníci se převtělili do šlechticů ze zámku

Takzvaná eliminace vnitřního zařízení slatiňanského zámku vypadala dost nestandardně. Nejdřív se dělal výběr inventáře pro státní úřady a teprve následně pro kulturní instituce. „V tu dobu tam už ani nebyly předměty z drahých kovů. My přitom máme kompletní seznamy, protože se to dělalo velice pečlivě. Jsou tam dokonce i seznamy lahví vína, stříbra, šperků. To všechno skončilo v trezoru jedné banky v Praze, část se později dostala do Uměleckoprůmyslového muzea, něco se roztavilo, prodalo do zahraničí. O osudu alkoholu nic nevíme. Kde jsou lžičky, nádobí, příbory, těžko říct. Bylo toho 50 kazet. Návrat vybavení se ale daří poměrně dobře. Zpátky máme asi 9 000 inventárních jednotek. Snad se nám ještě v budoucnu něco podaří dohledat,“ věří Bušta.

Základ aktuální výstavy poskytl Ústav dějin umění Akademie věd, primárně Kristina Uhlíková, která se daným obdobím společně s kolegy intenzivně zabývá. Vyšla i publikace Konfiskované osudy, kde se objevil příspěvek právě o Slatiňanech.