Když vám zavolá neznámé číslo
Když vám zavolá neznámé číslo, občas hovor přijmete. Zvlášť když máte nový telefon a ne všechna čísla se vám do něho podařilo ze starého telefonu přetáhnout. Nebo když jdete na schůzku a domníváte se, že vám někdo volá, že se vaše schůzka ruší, z čísla, které nemáte uložené.
Přesně to se stalo mně, tak jsem radši hovor s neznámým číslem přijala a představila se.
Ženský hlas se představil také, na rozdíl ode mě nesrozumitelně a hned na mě vypálil, že mi pošle náhledy na můj mail. Protože jsem kolínská zastupitelka a náhledy na cokoli mi opravdu může poslat kdokoli, zeptala jsem se znovu na jméno, opět nebylo srozumitelné, a stejně nesrozumitelně zněl i název firmy, nicméně kolínský Městský úřad to nebyl určitě.
„A jaké náhledy mi chcete poslat," zeptala jsem se, abych se definitivně ujistila, že to opravdu není nikdo z kolínských úředníků.
„Náhledy, týkající se naší firmy. Abyste věděla, jak vám můžeme pomoct. Třeba s vaší prezentací."
Hlas ženy nebyl příjemný. Kdybych s ní seděla v kupé a ona s někým mluvila, přesedla bych si jinam. Jak vůbec může někdo rozhodnout, aby takhle nepříjemný hlas oslovoval potenciální zákazníky? Když mi tenhle nepříjemný hlas řekne, že mi chce poslat náhledy své firmy, aby mě informoval, jak mi může pomoct s mojí prezentací, nutně musí přijít jediná odpověď.
„Žádnou pomoc nechci. Nepotřebuju se nijak prezentovat!"
Nepříjemný ženský hlas mé rezolutní utnutí okamžitě zesměšnil ironickým tónem.
„Žasnu, jaká jste pozorná posluchačka! Tak já vám to ještě jednou zopakuju! O vaši prezentaci se vůbec nejedná! Jedná se o prezentaci naší firmy!“ Naštvala jsem se a hlas mi zešpičatěl.
„Mě ale prezentace vaší firmy vůbec, ale vůbec nezajímá.“
Nepříjemný hlas zešpičatěl ještě víc.
„A není divné, že vás nezajímá něco, o čem evidentně vůbec nic nevíte?“
Moji milí posluchači, něco vám řeknu. Kdybych se s touhle ženou s tak nepříjemným, špičatým hlasem potkala ve vlaku, a nepomohlo by mi, ani kdybych si přesedla do jiného kupé, protože její špičatý hlas by šel všude za mnou, víte, co bych udělala?
Zatáhla bych za záchrannou brzdu!
Naštěstí jsem neseděla ve vlaku, ale měla jsem ten nepříjemný, špičatý hlas ve svém mobilu a právě teď jsem ho definitivně zneškodnila.
„Laskavě mě nepoučujte, ano?! Na shledanou.“
Já vím, mohla jsem být ostřejší. Na to, že se mi srdce klepalo ještě na schůzce, kam jsem během příštích dvaceti minut dorazila, jsem na tu ženskou s nepříjemným, špičatým hlasem, byla až moc slušná. Nicméně jsem doufala, že mi náhledy přesto na e-mail pošle, a já se konečně dozvím, o jakou firmu se jedná, ale bohužel, nic mi nepřišlo.
Ale pro výstrahu, kdyby se mi náhodou ještě někdy ozvala, jsem si její telefonní číslo, uložila jako, Záchranná brzda.
Související
-
Irena Fuchsová: Už mi to nikdo nevodpáře!
Před několika lety jsem jela pantografem do Prahy a dala se do řeči s paní, co seděla naproti mně. Začala mluvit o divadle, tak jsem řekla, že napovídám v Činoherním klubu.
-
Irena Fuchsová: Proč mi to nebereš?!
Když jsem před naší firmou uviděla taxi, které na mě čekalo, trochu jsem se styděla. Objednal mi ho totiž můj šéf, který teď sedí ve své kanceláři sám.
-
Máš ty mě vůbec rád, Peťánku?!
To je nejhloupější otázka, jakou může žena muži položit. Jestliže muž žije se ženou, většinou s ní žije proto, že ji má rád.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.