Proč mi to nebereš?!

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mobilní telefon

Když jsem před naší firmou uviděla taxi, které na mě čekalo, trochu jsem se styděla. Objednal mi ho totiž můj šéf, který teď sedí ve své kanceláři, sám, před sebou smlouvy, které musí být do půlnoci hotové a odeslané. Dneska je totiž poslední den roku 2020.

Do posledního dne jsme čekali na důležitá data, bez kterých jsme smlouvy nemohli odeslat. Data sice přišla, ale šéf na smlouvách pracuje sám, protože já MUSÍM být přesně v devatenáct třicet na oslavě šedesátých narozenin mé tchyně. Asi je zbytečné říkat, že se oslavy následně překulí do silvestrovské půlnoci.

Když jsem vystupovala z taxi před slavnostně vyzdobenou vilou, kde tchyně bydlí sama, protože se Přemek už před naší svatbou odstěhoval ke mně, řekla jsem si, mám šéfa, který by pro mě udělal všechno, protože si mě váží a má mě rád. Kéž bych tohle mohla říct i o své tchyni.

Stačil mi jeden pohled a bylo mi jasné, že jsem měla radši zůstat se šéfem v práci. Tchyně totiž, kromě asi padesáti lidí, pozvala i Radku, bývalou velkou lásku mého manžela a on se s ní právě vybavoval.

„Sluší jim to, viď, Heleno,“ zeptala se mě tchyně se sladkým úsměvem, místo aby poděkovala za dárek, který jsme jí s Přemkem dali - poukaz na třítýdenní pobyt v lázních. Poděkovat neuměla, ale vrazit do mě jedovatý šíp, to jí šlo dobře!

Když mě Přemek uviděl, přišel ke mně, dali jsme si pusu, omluvil se mi, že musí ještě na chvíli za Radkou, ale že za mnou hned přijde a odešel.

Chvíle se protáhla na půl hodiny, během které jsem chodila sama po vile. Sama, protože tchyně dělala všechno pro to, abych sama byla.

Nakonec jsem si vzala kabát a šla do zahrady. Pozorovala jsem sněhové vločky, padající ve světlech lamp a bylo mi ze všeho smutno. Zavolala jsem Přemkovi, ale nebral mi to. Zkusila jsem to ještě dvakrát a nic.

Naštvalo mě to. Můj manžel totiž patří k lidem, kteří si myslí, že v zájmu své firmy musí být pořád na příjmu, takže mobil musel slyšet, ale nezvedl ho. Asi je mu s Radkou dobře, pomyslela jsem si a zavolala si taxi.

Před naší firmou jsem Přemkovi zavolala znovu, dokonce třikrát, ale pořád mi to nebral. Tak dobře, řekla jsem si odhodlaně, vyjela jsem výtahem na naše patro, vešla jsem do kanceláře a šéf málem spadl ze židle, když mě uviděl.

„Nemůžu tě v tom nechat samotného,“ řekla jsem s úsměvem bez dalšího vysvětlování a vrhli jsme se do práce. Je Silvestr! Nebudeme tady přece přes půlnoc! Šlo nám to výborně a za dvě hodiny jsme měli hotovo.

Šéf otevřel šampus, a já se podívala na mobil, jestli mi Přemek náhodou nevolal. Ne. Nevolal, ani mi neposlal esemesku, kde jsem. Nic.

Tak dobře, řekla jsem si. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá! Když šéf nalil šampus do sklenic a sedl si vedle mě, přitulila jsem se k němu, on mě pevně objal a pak jsme se začali líbat. A když mě za chvíli svlékal, napadlo mě, že to bude moje první nevěra! A zrovna, když je poslední den v roce! Taková nevěra se snad ani nepočítá! Ale i kdyby se počítala, za všechno může Přemek! Proč mi nezavolal? Proč mi nezvedl telefon? Proč mi aspoň neposlal esemesku?! 

Hodinu před půlnocí mi šéf zavolal taxi. Nevrátila jsem se na oslavu ke tchyni, ale jela jsem domů. Bylo mi jasné, že Přemek doma nebude, tak jsem si řekla, že vteřiny před půlnocí si odpočítám doma sama.

Když jsem otevřela dveře do našeho prázdného bytu, první, čeho jsem si okamžitě všimla, byl Přemkův mobil na poličce.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Nenechte si ujít kouzlo staré Číny s Hankou Maciuchovou

Ondřej Kepka, režisér a moderátor

Ondřej Kepka

Tajný deník čínské císařovny

Koupit

Románové zpracování životního příběh císařovny vdovy Cch'-si, která se jako mladá dívka Jehonala stala konkubínou císaře a díky mimořádné inteligenci, intrikám i krutosti dokázala postupně vystoupat na vrchol a na půlstoletí se stát faktickou vládkyní Číny.