Když vylezou zlí mravenci

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mravenci

Stalo se vám někdy, že vám setkání s někým připomnělo jiné setkání, které pro vás nebylo moc příjemné? Stalo se vám někdy, že někdo řekl něco, co se vás sice netýkalo, ale stejně se vám sevřel žaludek, protože vám jeho slova připomněla něco hodně nepříjemného? A víte, kdo za to mohl? Zlí mravenci!

Když mi bylo dvacet, objevila jsem ve skříni několik mravenců. Začala jsem pátrat, kudy se tam dostali, a zjistila jsem, že přišli ze dvora přes okno. Možná je přitáhla vůně polské voňavky, Bič móže, kterou jsme se tehdy všechny voněly, nebo se prostě vydali na průzkum a skončili v mé skříni, nevím.

„Dej do misky med, oni tam vlezou a utopí se v medu,“ dostala jsem radu už nevím od koho, sehnala jsem si tedy med, dala ho do nízké misky, aby se tam mravenci lépe dostali a snáze utopili, a misku jsem dala nikoli k oknu, skrz které mravenci lezli ze dvora, ale dovnitř do skříně, nahoru na foch.

Nevím, proč jsem to udělala takhle, ale určitě jsem k tomu nějaký logický důvod měla.

Pak jsem odešla do kina, a když jsem se hodinu před půlnocí vracela domů, na mravence jsem si ani nevzpomněla, protože jsem přemýšlela o povídce, kterou jsem chtěla dopsat.

Vešla jsem do bytu a uslyšela jsem zvláštní, tichý zvuk. Nikdy před tím jsem nic takového neslyšela. Ssssšššsssšššsssššš. Rozsvítila jsem a uviděla jsem černý proud mravenců, který se táhl od okna přes kanape ke skříni!

Tlačili se jeden přes druhého, šli a šli, a já už tušila, kam jdou.

Otevřela jsem skříň, a to zvláštní ssssššššssssššššsssšššš se na mě hlasitě vyvalilo! Uviděla jsem, jak po sukních a kabátech lezou doslova copy mravenců a všichni směřují nahoru k misce s medem, která už nebyla vidět.

Ssssšššsssšššsssššš! Hrůza! Zlí mravenci, napadlo mě. To jsou zlí mravenci!

Jako první jsem vyhodila do popelnice misku, obalenou mravenci a pak jsem pokračovala v úklidu. Než jsem si mohla sednout k psacímu stroji a dopsat povídku, bylo půl druhé.

Dlouho jsem si na zlé mravence, které jsem svou hloupostí vyzvala k pochodu do skříně, nevzpomněla. Dlouho. Deset, dvacet, třicet let. A pak mi jednou v pondělí vyšel v Magazínu ONA DNES poprvé fejeton.

Poslala jsem tehdy na všechny strany nadšené e-maily a esemesky kamarádům a známým a oni mi stejně nadšeně odepisovali. Bylo to euforické pondělí a já měla velkou radost.

Za týden mi přišel e-mail od kamaráda, kterému říkám Vrážeč nože do mých zad. Nemám jeho e-maily ráda a nezklamal mě ani tentokrát.

Prý se mám podívat na webový odkaz, který mi posílá, prý je tam diskuze.

Bylo mi sice podezřelé, že se nezmínil o mém fejetonu, nicméně jsem rychle na doporučený odkaz klikla. Objevil se tam můj fejeton, který mi týden před tím udělal radost, a na jeho konci jsem objevila diskuzi.

Pročetla jsem pár příspěvků a najednou jsem to znovu, po třiceti letech, uslyšela! Ssssšššsssšššsssššš! Zlí mravenci!

Připadala jsem si jako ta miska medu, kterou jsem, já hloupá, dala tehdy nahoru do skříně. Teď mi pro změnu vyšel fejeton a já hloupá to rozhlásila do světa a zlí mravenci vylézají bůhví odkud, říkají si, pojď, to ani číst nemusíš, hlavně musíš napsat něco proti ní, protože hodní mravenci ji chválí! Ssssšššsssšššsssššš! Převálcujeme je! Jdeme! Pochodem vchod! Ssssšššsssšššsssššš!

Moje milé posluchačky, moji milí posluchači, ze srdce a opravdu upřímně vám přeju, abyste v roce 2020 potkávali samé hodné mravence!

Spustit audio