Kočí: malá obec s velkým srdcem
Kočí má zvláštní polohu a slavný kostel. Už při prvním kroku po dřevěném mostě pochopíte, že vaše cesta povede hluboko do minulosti. A že bude výjimečná.
Obec Kočí je vzdálená necelých 5 kilometrů od Chrudimi a v krajině ji snadno přehlédnete. Nachází se totiž v protáhlém dolíku mezi poli. Co byste ale přímo v Kočí přehlédnout neměli, je kostel sv. Bartoloměje. Byl založený ve 14. století a dodnes si zachoval svoji původní podobu, včetně unikátních gotických maleb.
Kostel v bažině
Kočí je velmi stará obec, její vznik spadá do období vlády Přemysla Otakara II. a datuje se rokem 1263. Legend má hodně. Vyprávějí o dceři sedláka, která si vzala kočího a tak prý vzniklo Kočí, ale především je to pověst o královně Žofii Bavorské. Byla to druhá manželka Václava IV., tedy snacha císaře Karla IV. Při cestě do královského města Chrudim prý kočár královny zapadl do bahna. Lidé z Kočí Žofii v nesnázích pomohli a přitom si tak trochu postěžovali, že nemají vlastní kostel. A tak roku 1397 kostel od královny dostali.
Nápis s datací 1397 zdobí portál kamenného kostela. Je to jednolodní stavba, která vznikla na zvláštním místě, totiž v bažině. Proč kostel sv. Bartoloměje postavili právě v podmáčeném terénu, to dodnes není jasné. „Pravdou je, že to místo bylo trochu uměle navýšené, ale jak ukázaly naše terénní výzkumy, žádná kaplička tam před kostelem nestála, nešlo tedy o nějaké poutní místo,“ vysvětluje Jan Frolík z Archeologického ústavu AV v Praze. „Při výzkumech, které souvisely s odvlhčením kostela, jsme před pár lety mimo jiné odhalili základy dvou staveb před kostelem, snad původní zvonice a možná i márnice.“
Působivý dřevěný most, který překlenuje vodní příkop, stejně jako zvonice byly ke gotickému kostelíku přistavěny později. „Zvonice, podle vyrytého data v jednom z trámů, byla postavena pravděpodobně v 1691, někdy se ale uvádí i letopočet 1666,“ vysvětluje chrudimský farář a správce kostela v Kočí Jiří Heblt. (Kostel sv. Bartoloměje už od samého počátku své historie příslušel k chrudimské farnosti). „Dřevěný most je mladší, pochází z 18. století, má osm oblouků a je to také skvělá tesařská práce. Díky souboru staveb se o kočském kostele se často mluví jako o dřevěném, ale to není správné,“ dodává Jiří Heblt.
Královské portréty a záhadný obrazec
Kostel sv. Bartoloměje má jednu loď, kněžiště s původní klenbou a malou sakristii. Loď, na rozdíl od presbytáře nemá klenbu. Její strop je dřevěný a plochý, zdobí ho malby starozákonních proroků a ornamentální motivy, které se ani v jednom z polí neopakují. Ze 17. století pochází také dvoupatrová kruchta, která je zvláštní, protože je dvoupatrová. „Je bohatě zdobená, ale na druhém kůru je vyrytý i jeden zajímavý nápis ve staročeštině o tom, že - kdo chce trestu ujíti, má se nábožně modliti a nemá lelkovati a zevlovati. Je to takové historické poselství těm, kteří by se na horním kůru snad chtěli tak trochu zašívat,“ vtipkuje Jiří Heblt.
Nástěnné malby v kostele sv. Bartoloměje vznikaly v různých dobách a neví se, kdo je vytvořil. Každopádně mezi nejcennější patří gotické malby z doby blízké založení kostela. Ve výklenku poblíž oltáře je vyobrazena klečící ženská postava se sepjatýma rukama v honosném oděvu a vedle ní muž, snad církevní hodnostář. Někteří badatelé se domnívají, že téma souvisí právě se založením kostela a klečící ženou je sama královna Žofie.
Další středověké malby zdobí vnitřní stranu triumfálního oblouku. Jsou to kvalitně provedené portréty. Nápisy, které u nich původně byly, se ale nezachovaly, takže není jasné, koho umělec zobrazil. Nejstarší malbou v lodi je výjev umučení sv. Bartoloměje, kterého z kůže stahuje šestice mužů. Pozornost budí i záhadný obrazec. „Je to jednoduché, červenou hlinkou namalované schéma, s největší pravděpodobností nákres půdorysu kostela. Nákres odpovídá orientaci a v podstatě i členění kostela,“ vysvětluje farář Jiří Heblt.
Hasičské muzeum v Kočí zachraňuje historii i lidské příběhy
Kromě kostela v Kočí najdete také o pár set let mladší „turistickou atrakci“. Je to poměrně mladé Hasičské muzeum. U jeho zrodu stojí profesionální i dobrovolný hasič Jakub Morávek: „S kamarády jsme muzeum založili už v roce 2002, ale teprve před dvěma lety se nám podařilo sehnat výstavní prostory, velkou stodolu. Jde nám o to zachránit hasičskou techniku, vozidla i výstroj a výzbroj, které se chtějí některé hasičské sbory vzdát a třeba ji vyhodit.“
Hasičské muzeum v Kočí najdete uprostřed obce, přímo u hlavní silnice na Vysoké Mýto a Chrudim. Otevírá po telefonické domluvě, a to i v zimní sezóně. V expozici najdete nejen hasičskou techniku, jsou tu také sbírky historických přileb, seker, uniforem atd. „O naše muzeum mají lidé zájem, snažíme se, aby každý exponát doprovázel i jeho příběh, proto u vystavených vozidel nechybí informace o tom, komu auta patřila nebo u jakých významných událostí zasahovala. Snažíme se o to, abychom ukázali techniku, která pochází z našeho regionu, i když některé exponáty máme dovezené ze zahraničí,“ dodává Jakub Morávek.
Tři bubny a kostel sv. Jiří
Asi kilometr jižně od obce Kočí se nachází osada Tři bubny s kostelem sv. Jiří. „Kostel sv. Jiří je ještě starší než kostel v Kočí, dozvídáme se o něm ze soupisu farností vznikajícího litomyšlského biskupství. Záznamy jsou z let 1349 - 1351 a to už je zmiňován jako samostatný. Znamená to, že původní osídlení okolo kostela se už v té době přesunulo jinam, “ vysvětluje archeolog Jan Frolík. Dnes v osadě Tři bubny stojí bývalá hájovna, hostinec a hospodářské stavení.
Pověst o osadě Tři bubny vypráví, že během slezských válek s Pruskem v 18. století se tři rakouští bubeníci připlížili k pruskému vojsku a bubnováním zahnali pruského krále. Bubny potom zakopali v kostele sv. Jiří pod oltářem. Okolo kostela jsou dodnes patrné zbytky vojenské pevnosti, a to opevňovacích valů a dělostřeleckých redut, které dal roku 1778 vybudovat císař Josef II. během tzv. „bramborové“ války s Pruskem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
