Kruh se uzavřel o Velikonocích

V uzavřeném velikonočním kruhu je moje maminka, narozená v roce 1922, já, ročník 1950 a moje dcera Rita, narozená v roce 1983. Události se seběhly o letošních Velikonocích, jedna za druhou, přesně tak, jak se musely seběhnout, aby se kruh mohl uzavřít.

Moje maminka odešla v roce 2016 a já se rychle naučila, když jsem měla před sebou nějakou nepříjemnou věc, zvednout oči k nebi, a říct:

„Mami! Pomoz mi!“ A víte, že mi maminka pokaždé pomůže? Vážně! Pokaždé!

Poslední dobou na ni často myslím. Co by říkala koronaviru. Co by říkala rouškám. Jaký strach by měla. Ne o sebe, ale o nás… Často na ni myslím, a protože vím, že mě pořád hlídá, zvedla jsem o Velikonocích opět oči k nebi!

Ráno jsem slíbila panu Fuchsovi, že mu večer udělám palačinky. První tři se připekly a vznikl palačinkový trhanec, což se mi občas podaří. Ale proč zrovna dneska?! O Velikonocích?!

Podívala jsem se k nebi a uviděla tam maminčiny oči.

„Mami, pomoz mi!" A z nebe se ozvalo, vem si jinou pánev, Irenko!

A mně v tu chvíli došlo, že nám maminka nikdy palačinky nedělala a řekla jsem jí to. Maminka se zatvářila, jakože jsem úplně blbá a odpověděla:

„Protože je neumím, Irenko!“

Vzala jsem si jinou pánev a vtom mi přišla esemeska od Ritušky.

„Upekla jsem beránka! Je krásný! Politý čokoládou, s mašlí kolem krku.“

Je šikovnější než já, pomyslela jsem si. Já si na beránka netroufnu nikdy...

Jenomže za chvíli přišla druhá esemeska.

„No, tak beránek je nedopečenej. Půlku jsem musela vyhodit. Tak jsem ho rozřezala na minikousky, které jsou hotový. No nic... musí se dělat mnohem dýl."

Velikonoční kruh se uzavřel, řekla jsem si s úsměvem a pak jsem na jiné pánvi udělala pět luxusních palačinek, pan Fuchs mi je pochválil, a já si vzpomněla na tátu, jak ťukal maminčiným tvrdým cukrovím o stůl a křičel cvípak! Cvípak!

A v tu chvíli mě napadlo, podívat se na internet, jestli ten tátův cvípak něco neznamená a během několika vteřin jsem objevila recept Magdaleny Dobromily Rettigové, na Mandlové suchary neboli cvíbak. Tady je:
„Vraz 4 celé vejce do hrnku, dej půl libry tlučeného prosátého cukru k nim a míchej to půl hodiny, čtvrt libry mandlí oloupej a pokrájej nahrubo, dej k tomu půl lotu tlučené skořice, půl lotu květu, půl lotu velkých, drobnince pokrájených rozinek, 4 loty citronové a 4 loty pomerančové v cukru naložené, též drobně pokrájené kůry, dej to všecko k těm vejcím, pak dej k tomu tolik mouky, abysi z toho mohla podlouhlé, na prst tlusté šištičky válet. Musíš pozorovat, aby se nerozběhly, posyp plech moukou, klaď hezky vzdáleně od sebe a upeč je. Né však tuze zprudka! Jak jsou upečeny, musíš je hned za tepla pokrájet sice se rozdrobí, pak je zase dej na plech a dožluta upec...“

A nakonec rada od současné kuchařky Jany Florentýny Zatloukalové:

„Po vychladnutí skladujte cvibak alias suchary, v jakékoli uzavřené nádobě. Babičky rozhodně neměly vzduchotěsné, dobře těsnící nádoby. Cvibak si berte s sebou na dlouhé cesty a výpravy, vydrží toho dost. Anebo si s ním udělejte radost k odpolední kávě nebo ke sklence vína. Suchary se totiž musí do něčeho namáčet, pokud nestojíte o nové zuby...“

Spustit audio

Související