Maryša a Pekařova žena. Nová posila pardubického divadla sklízí velké role

„Mám dojem, že nic moc jiného neumím. Možná neumím ani tohle. Ale na střední jsem chodila na Přírodovědné lyceum. Bavila mě zvířata, biologie. Konzervatoř mi ještě rodiče úspěšně zvládli rozmluvit. Když jsem ale šla do Brna na JAMU, tak opáčili, že jsem dospělá a vzdali to. Teď jsou asi už smíření,“ usmívá se.  

Je to pro mě?

Eliščina rodina rozhodně není čistokrevně divadelní. „Akorát děda dělal v královéhradeckém rozhlase šéfa techniky a pracoval i v divadle. Už v devíti letech pomáhal osvětlovačům, kteří ho tam měli tajně. Strávil tam pak celý život. Moje starší sestra se věnovala amatérskému, loutkovému a alternativnímu divadlu. Druhá ségra tancovala, mamka hrála na klavír, otec maloval, ale ne profesionálně.“

Prvním představením ve Východočeském divadle Pardubice byla pro mladou herečku Pekařova žena. „Nejdřív jsem byla taková trochu vyděšená. Nevěřila jsem si. Čekalo mě hodně práce a cítím se už mnohem líp. Na začátku jsem říkala panu režiséru Gazdíkovi, že asi hledá někoho jiného a že asi nejsem ta, kterou potřebuje. Nakonec se to ale vyvinulo dobře. Pekařovu ženu budeme hrát na přelomu června a července i na Kunětické hoře. Alternuju tam s Alžbětkou Trembeckou.“

A Elišku Jechovou můžete vidět i v posledním novém kusu letošní sezóny, tedy v Maryše. „Klidně bych to nazvala zlomem, důležitým bodem v mé kariéře. Jde o jedno z prvních opravdu činoherních představení, kterým jsem se zatím ve Východočeském divadle věnovala. Je trochu dynamičtější než ta předešlá. A zpracování klasiky? Od začátku jsem věděla, že máme velmi mladou režisérku Kashu Jandáčkovou a že se na inscenaci budou obecně podílet mladí lidé, takže se mé obavy rozplynuly.“