Mikulovice bývaly významnější než Pardubice
V Pardubicích bylo ještě pusto, když si v nedalekých Mikulovicích stavěly honosné pravěké domy. I dnes je tam toho spousta k vidění. Třeba barokní kostel, vojenská pozorovatelna nebo památky na slavné mikulovické rodáky.
Mikulovice leží jen pár kilometrů od Pardubic směrem na Chrudim a žije v nich něco přes tisíc obyvatel. K Mikulovicím patří také vedlejší Blato. A právě tam se dokládá nejstarší historie obce a také významné archeologické nálezy. Především celá kostra nosorožce srstnatého, který vyhynul kolem roku 8 tisíc před naším letopočtem. Jde o unikátní objev, který nemá nikde na světě obdobu.
Tohoto pravěkého savce teoreticky mohli potkat také lidé žijící v Blatě. Jen podle toho, co nám říkají archeologické nálezy, tam žili už 6 tisíc let před naším letopočtem. Ještě významnější důkazy života lidí na tzv. mikulovické planině pak jsou ze samotných Mikulovic. Zvláště v místech, kde dnes stojí nové rodinné domy pod kostelem, bylo velmi živo už v pravěku a počínajícím středověku. Archeologové tam objevili pozůstatky honosných obydlí s bohatým inventářem včetně bronzových šperků, pak také zbraní, nádobí…
Kostel sv. Václava a škola na hřbitově
Dominantou Mikulovic a širokého okolí je kostel sv. Václava. Stojí na kopci ve výšce jen o 37 m nižší než Kunětická hora. Současná podoba kostela je z roku 1768. Jeho historie ale sahá daleko hlouběji. Říká se, že tam stával v dávných dobách pohanský háj. Pak zřejmě kostel dřevěný a po něm teprve kamenný gotický.
Dávnější historii kostela dokládá také vzácná cínová křtitelnice z roku 1483, která je dodnes součástí jeho inventáře. Krom ní překvapí jeho návštěvníky také malovaný oltář, zobrazený tak plasticky, že vypadá jako ze dřeva či kamene. V kostele jsou také původní, už restaurované lavice nebo nezvyklý malovaný lustr.
Dobré je také projít si okolí kostela, starý hřbitov. V jeho rozích jsou čtyři architektonicky zajímavé hrobky. K márnici je přilepena malá budova, jejíž původní funkce překvapí. Je to bývalá mikulovická škola. Na hřbitově je pak pochován i významný mikulovický občan, kněz, spisovatel a národní buditel Josef Devóty.
Nejstarší domy a pověst o názvu obce
Nejstarší zmínka o Mikulovicích pochází z roku 1384, o Blatě se píše v listinách ještě o pár let dříve. V obou vesnicích tehdy nezávisle na sobě fungovaly gotické poplužní dvory. Na místě jednoho z nich, konkrétně v Blatě, stojí dodnes zajímavé statky, které jsou také nejstaršími domy v obou obcích. Najít je není vůbec složité. Jsou v centru Blata naproti dřevěné zvonici z asi 17. století.
Písečná jenom kvete. I když je pod sněhem
Znáte Písečnou? Lidé v Evropě ano. Stala se totiž první českou obcí, která získala zlato v soutěži Evropská kvetoucí sídla. Ale na vavřínech Písečná rozhodně neusnula.
Po gotickém dvoru v Mikulovicích mnoho památek nezbylo, ví se jen, že stál nedaleko rybníka na úpatí kopce. A s ním také souvisí zajímavá pověst o vzniku názvu obce Mikulovic. Právě z kopce prý kdysi kutáleli dva formani svá kola. Vsadili se, které bude rychlejší a vítěz pak křikl: “Mí kolo více”. A vznikly nejprve Mikolovice a pak dnešní Mikulovice.
Mikulovice vojenské a válečné
Jako velmi strategické místo vnímali kopec v Mikulovicích také vojáci. Postavili tam tak v roce 1964 tzv. pozorovatelnu civilní obrany, odkud mohli sledovat velkou část Pardubic, především letiště. Vojenský objekt byl ještě donedávna přísně střežený a nepřístupný. Dnes se ho ale ujal spolek nadšenců, který ho spravuje, opravuje a otvírá i veřejnosti.
Do vojenské, nebo spíš válečné historie se zapsalo také několik mikulovických občanů. Třeba mikulovický rodák legionář Josef Staněk. Ten míval na památníku obětem války, který je v obci dodnes, pamětní desku. Tu v 70. letech minulého století jako nežádoucí zakryli.
Další známí mikulovičtí občané jsou pak spojeni s 2. světovou válkou a operací Silver A. Parašutisté se tehdy ukrývali v obci v rodinách Františka Valenty a Adolfa Švadlenky. Toho gestapo umučilo. Jeho životní osudy pak připomíná pamětní deska na domě, kde v Mikulovicích žil.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
