Mimozemšťané

Na všech stranách akvária seděli přilepení nějací živočichové. Vypadali jako slimáci, ale slimáci to nebyli.

Ryby kolem nich rejdily, nevšímaly si jich a ti živočichové, přilepení na skle,

po kterém se pomalu pohybovali, si zase nevšímali ryb.

Co to je, proboha?! A jak se to tam dostalo? NIKDY jsem to v našem akváriu neviděla, to bych si přece všimla! A co jich je! Dvě stě určitě!

Kde se to tady, proboha, vzalo?!

Z krmení, napadlo mě po chvíli. Jedině krmení přichází do akvária zvenku.

I když je sušené, tak tam nějaké zárodky přežijí, a když se dostanou do vody, ožijí!                                                                                                                    Zázrak! Ví se o tom vůbec? Třeba se to stalo jenom v našem akváriu! Páni! Nikdy bych neřekla, že v něčem sušeném může přežít živý organismus! A dokonce stovky potvor!

Otevřela jsem krabičku se sušeným krmením a vysypala si ho trochu na dlaň. Nic. Nic se v něm nehýbalo. Asi se to opravdu musí dát do vody a teprve ve vodě se z toho stanou tihle... tihle skoro slimáci!

Dlouho jsem si je prohlížela. Jak se může něco tak dokonale živého vylíhnout ze sušeného krmení? To je divné!

A nebudou to spíš mimozemšťané? To mi připadalo daleko pravděpodobnější, ale protože jsem už na nic dalšího nepřišla, zhasla jsem akvárium a šla spát.

Když jsem se ráno probudila a akvárium rozsvítila, nebyl tam jediný skoro slimák! A tak mě znovu napadlo, že ty potvory jsou ze suchého krmení, a ryby je přes noc sežerou. Asi je to nějaká novinka, usoudila jsem, ale nedalo mi to a zavolala jsem známému, který má obrovské akvárium. Jeho odpověď mě nepotěšila.

„Z krmení to není určitě. A v životě jsem neslyšel o podobných potvorách, kterých jsi v noci viděla dvě stovky, a teď tam není žádná. V životě ne.“

„Tak jsou to třeba mimozemšťané,“ nadhodila jsem opatrně a on stejně opatrně souhlasil.

„Třeba…“ A pak hovor ukončil.

Začala jsem akvárium hlídat. Přes den nic, ale v noci, když jsem  rozsvítila, byly ty potvory všude. A ráno nebyla v akváriu ani jedna!

A tak jsem si zašla do kolínského Zverimexu.

„Mám v akváriu mimozemšťany!“ 

„Jak vypadají,“ zeptala se prodavačka a ani se na mě nepodívala.

Popsala jsem je a pak jsem vyslovila prozaičtější vysvětlení.

„A když to nejsou mimozemšťani, tak se mi tam ty potvory dostávají ze suchého krmení.“ Paní prodavačka se na mě konečně podívala.

„Z krmení to není. To jsou blechy.“ 

„Cože to je?!“

„Blechy. Dostaly se do akvária z rostlinek, které jste koupila. Když je světlo, jsou zalezlé v písku a v rostlinách a vylézají v noci, když je tma. Je na ně dobrý rájovec, ale toho teď nemáme.“

Moje sny o mimozemšťanech se definitivně rozplynuly.

„A ten rájovec, to je co?“

„To je ryba, která ty blechy sežere.“ 

Podívala jsem se na ni hodně vyčítavě.

„Vy tedy dokážete brát lidem iluze! Já myslela, že to jsou mimozemšťani. A oni jsou to zatím blechy a sežere je rájovec…“