Na začátku byli tři. Jak vypadal listopad 1989 v Králíkách?

Věra Ettelová je prodavačka hraček. V listopadu 1989 vedla hračkářství v centru města. S komunistickým režimem měla své zkušenosti. „Můj otec byl politický vězeň, pracoval v Jáchymově, sloužil u PTP. Ač jsem maturovala s vyznamenáním, studovat jsem jít nemohla,“ vysvětluje Věra Ettelová. „Proto jsem byla šťastná, že se v listopadu 89 něco takového začalo dít, že to snad půjde dopředu.“

První shromáždění v Králíkách

Zatímco v krajském městě Pardubického kraje nebo v Litomyšli se už pár dní po 17. listopadu začali scházet lidé na veřejných prostranstvích, v Králíkách se první větší shromáždění uskutečnilo až v den generální stávky 27. listopadu. „Ještě ráno ale nebylo jasné, jestli na náměstí vůbec někdo bude,“ vzpomíná Věra Ettelová.

„Do obchodu za mnou tenkrát přišel Jiří Souček, zaměstnanec králické Tesly. Ptal se, jestli se něco bude dít, říkala jsem, že bych někam ráda šla, ale že o ničem nevím. Odpověděl mi, že se tedy do toho dáme sami. Začali jsme obvolávat prodejny, podniky, volali jsme lidem a zvali je na náměstí. Neměli jsme vůbec řečníka, ale potkali jsme lékaře Ivo Dragouna a ten se toho ujal ,“ dodává Věra Ettelová.

„27. listopadu 1989 na náměstí lidé přišli, stáli jen tak po obvodu, ale postupně přibývali a přicházeli k řečništi. Bohužel se nám zatím nepodařilo z toho dne sehnat žádné fotografie. Přišla i část zaměstnanců Tesly. Jeden z králických občanů dění zaznamenal na magnetofon,“ říká pamětnice.

V audionahrávce se kromě provolání studentů a zástupců místních podniků zachovaly i projevy zástupců králického Národního výboru a Městského výboru komunistické strany, kteří se snažili obyvatele uklidnit. „Náměstí bylo tenkrát plné emocí. Jeden občan dokonce strhl zástupce komunistické strany z improvizovaného řečniště. Později jsme se také dozvěděli, že v objektu celnice byli tehdy policisté a státní bezpečnost a prý si zaznamenávali jména lidí, kteří byli na náměstí,“ uvádí Věra Ettelová.    

Oblepené hračkářství

Věra Ettelová tenkrát strach neměla. Hračkářství, kde pracovala, se stalo centrem, kam si lidé chodili pro informace a tiskoviny. „Krám jsem měla oblepený plakáty jako první a vlastně úplně nejvíc. Z půlky krámu jsem udělala výstavu z novin, které mi chodily z Prahy. Lidé si ke mně chodili pro letáky a plakáty, společně jsme je pak vylepovali,“ vzpomíná Ettelová.

Věra Ettelová|foto: Tereza Brázdová

Ihned po skončení shromáždění 27. listopadu 1989 v hotelu Zlatá labuť vzniká výbor Občanského fóra. Další velký mítink se v Králíkách konal 29. listopadu, lidé se sešli v prostoru U kříže. Následující velkou událostí bylo také setkání ve farním kostele, a to 8. prosince 1989. Do Králík tenkrát přijeli dva vysokoškolští studenti pražské právnické fakulty a herec Ondřej Pavelka.

Velký ohlas na prosincovém setkání v kostele svatého Michaela archanděla sklidil projev faráře Antonína Kubáta. V něm mimo jiné zaznělo: „Nesmíme nikdy dopustit, aby ta nevinná krev, která tekla na pražských ulicích, našich vysokoškoláků a jiných občanů, aby tekla nadarmo. Oni pozvedli prapor svobody, probudili svědomí národa, probudili nás ke statečnosti. Abychom si uvědomili, že musíme společně bojovat za tyto ideály, že nesmíme zůstat na poloviční cestě. Dokud pravá svoboda nezvítězí nad tyranií. A dokud pravá demokracie v našem národě nezvítězí.“   

A právě v kostele sv. Michaela archanděla si Králíky připomínají třicet let cesty svobodou. Výstava a slavnostní program, věnovaný výročí, začíná 17. listopadu v 17 hodin.