Nevychované dětičky v reklamách

Jde o nevychované dětičky v reklamách, které běhají před kamerou, rodiče jim cpou různé dobroty, dětičky jim je rvou z ruky, hned se do nich s chutí zakousnou, ale aby poděkovaly?! Kdepak! To se v Česku nedělá!

Dokopnutí, o kterém jsem mluvila, ke mně přišlo díky čtyřletému Toníkovi, synovi Marty Dancingerové, která ho přivedla do Činoherního klubu, na zkoušku hry Ošklivec.

Když nám řekl, že se jmenuje Toník, všichni jsme s ním primitivně žertovali.

„Koník?"

„Nee! Toník!"

„Poník?"

„Nee! Toník!"

„A říká ti někdo Antoníne?"

„Říká! Já se přece jmenuju Antonín! Po dědečkovi, kterej byl taky Antonín, ale umřel, když mi byly dva roky!“

Pak mu Marta dala oplatku, Toník si ji vzal a řekl, děkuju! Překvapeně jsem na něj zůstala koukat.

„Páni, tys řekl mamince, děkuju?! Tak to seš dobrej!“ Toník přikývl.

„Říkat, děkuju, je normální.“ Chvíli přemýšlel a pak se přiznal. „Někdy ale zapomenu. To bych neměl. Ale někdy zapomenu…“

A já si vzpomněla na reklamu na oplatku a opravdu nevím, jak se ta oplatka jmenuje, protože se vždycky soustředím na sympatickou maminku, která nabízí svému nevychovanému dítěti oplatku, a ten její nevychovanec, rozvalený v křesle, se rozzáří, popadne ji, zakousne se do ní a maminka se na to s láskou kouká...

Věřte mi, vy, co tyhle nevýchovné reklamy zadáváte, věřte mi, že kdyby ta maminka tomu nevychovanému dítěti řekla, jak se říká? Co?

A její dítě by se usmálo a roztomile by řeklo, promiň, mami! Děkuju!, věřte mi, že bych si nejenom zapamatovala, jak se ta oplatka jmenuje, ale dokonce bych si ji i koupila!

Mimochodem, když jsem kamarádce Marii řekla o nevychovaných dětech v reklamách, rozesmála se.

„Mně se líbí reklamy, ve kterých se maminka šťastně směje, že jí synáček pokecal zářivě bílý ubrus a ona ho bude muset znovu vyprat. Představuju si, co bych mu asi normálně řekla já!“ A kamarád Miloslav se mnou také souhlasil.

„Za šílenství považuju reklamu, jak jede rodina v autě a cosi se porouchá. Otec říká matce, nic se neděje! Půjčíme si od té společnosti, které již dlužíme. Žena se blaženě usmívá nad vynalézavostí svého muže a na zadních sedadlech sedí dvě blažené děti! Mají super rodiče a všechno je tak snadné!“

A co vy, moji milí čtenáři? Jak vám se líbí reklamy, kde excelují nevychované děti?