Ben, Athos a Bax

V létě v roce 1991 jsme přijeli na návštěvu za kamarády do Golčova Jeníkova. Tři děti, jejich rodiče, dva ohaři a fenka drsnosrstého jezevčíka vyběhli před dům, aby nás přivítali a za nimi se vybatolilo drsnosrsté štěňátko, ke kterému se vrhla naše osmiletá Rituška a jak jsme všichni viděli, byla to oboustranná láska na první pohled. Během tříhodinové návštěvy propukla láska i u mě a u pana Fuchse, a protože jsme Ritušce slibovali pejska, až bude chodit do školy a bude s ním chodit ven, což bylo splněno, odvezli jsme si Bena domů.

Ben byl z našich tří psích kamarádů jediný, který šel poslušně a bez vodítka vedle mě a stačilo syknout a stál u mé nohy jako socha! Byl to intelektuál, který nás všechny bezmezně miloval. Když jsem se s ním chtěla pomazlit, lehla jsem si na podlahu a dělala jsem, že pláču! Okamžitě, rychlostí blesku byl u mě a olizoval mě, dokud jsem nepřestala a nezačala se smát a objímat ho!

Náš intelektuál Ben přišel do naší rodiny v srpnu, v roce 1991 a o deset let později, týden před 11. zářím 2001, tiše umřel na nemocné srdíčko.

Náš druhý psí kamarád byl Athos z Želí, který se narodil týden po 11. září 2001. Do naší rodiny se oprskle a drze vecpal koncem listopadu 2001, aby s námi drze a oprskle byl dlouhých a krásných sedmnáct let v dobrém i zlém.

Když jsem se s ním chtěla pomazlit a lehla si na podlahu a dělala jsem, že pláču, přiběhl a štěkal na mě! Vůbec nepochopil, co po něm chci!

Náš drzoun a oprskloun Athos od nás odešel v sedmnácti letech, před Vánoci 2018 a my si už koncem ledna 2019 přivezli z Dlouhopolska, Baxíka.

Po ztrátě Atíka jsme byli rozbolavělí a Baxík byl pro nás miminko, které si bralo naprosto samozřejmě všechnu naši lásku! Byl odmalička zvyklý, že je u nás doma princem a v současné době, ve svých šesti letech, u nás suverénně kraluje!

Když se s ním chci pomazlit a lehnu si na podlahu a dělám, že pláču, ani to s ním nehne a nikdy, opravdu nikdy za mnou nepřijde...

Jak patrno, rozdíl mezi našimi třemi drsnosrstými jezevčíky je zřejmý.

Nicméně něco společného mají všichni tři. Všichni tři, Ben, Athos a Baxík měli a Baxík stále má, nadprůměrný zájem o jisté, hárající se fenečky. Ben při jejich hárání nejedl a intelektuálsky temně a nešťastně kňučel u dveří, zatímco Athos, když se háraly jeho favoritky, na mé posteli od páté hodiny ranní stepoval, čímž chci říct, že na mně rozkročeně stál a kvičel, dokud jsem nevstala, neoblékla se a nešla s ním ven.

Ale Baxík předčí oba. Intelektuála Bena i drzouna a oprsklouna Athose.

Baxík, když jeho favoritky hárají, kvičí, štěká, kňučí, a venku mě táhne tak neomaleným způsobem, že kdybych měla kolečkové brusle, udělám na nich světový rekord! Ale budiž. Musí se to vydržet. Je to příroda, říkáme si smířeně s ostatními pejskaři a pejskařkami a také si často říkáme, ať už máme psy nebo fenky, jak psi respektují přání fenky.

Když se hárající fenečce nelíbí pejskova dotěrnost, ožene se po něm, štěkne, a pejsek se okamžitě stáhne a nechá ji být. Některý to ještě opatrně zkusí podruhé, ale když ho fenečka seřve znovu, už se dál o nic nepokouší.

Mockrát jsme si s pejskaři řekli, jací jsou psi džentlmeni. Jakou úctu mají k fenkám. Jak by je nikdy nenapadlo zavrčet na ni za to, že je odmítne a že je občas odmítne hodně drsně! Říkáme si, že by si muži měli vzít z pejsků příklad! Psi respektují fenku, a i kdyby na ni měli sebevětší chuť, když se po nich ožene, nechají si chuť zajít. A víte proč?

Protože psi jsou džentlmeni.