Gravitace je mrcha. Skromná cukrářka o sobě mluví jako o profesionální matle
Magdaléna Větrovská rozjíždí sladkou kariéru. Sice není v oboru vyučená a pečení dortů se věnuje několik let jako samouk, ale už má na kontě mezinárodní úspěch.
Na soutěži Cake international v Birminghamu získala ocenění Zlaté pásmo v kategorii Velký dekorativní exponát. Její dort upozornil na potravinové rozdíly ve světě.
„Někde není pomalu nic. Pak jsme tady my. Neustále si na něco stěžujeme. Přitom všeho máme až moc. Plýtváme. Chtěla jsem tam vyvézt něco, co třeba s někým zahýbe,“ vysvětluje Magdaléna.
Ve šlépějích maminky
„Pod rukama jsem se jí motala čím dál častěji a radši. Ona vždycky pekla pro rodinu, na akce v Květné a podobně. Pak jsem jí začala fušovat do modelování z falešného marcipánu, ze sušeného mléka. Vždycky říkám, že jsme to dělaly s pomocí propisky a lžičky. Nebyly žádné modelovací kostice, nic,“ vzpomíná Magdaléna.
Nápadů má někdy až přehršel. „Mám talent si komplikovat život. Nechávám plynout myšlenky a vždycky něco přijde. Určitě i dort má limity. Ráda je překračuju. Trávím nad tím noci a říkám si, co jsem to jenom udělala. Vždycky jde vymyslet proveditelný kompromis. Gravitace je ale mrcha. Zkouším a objevuju, co jde a nejde. Snažím se poučit z chyb, kterých není málo.“
Její první samostatný dort byl pro kamarádku. „Piškot, máslový krém a nahoře jednorožec s duhou. Dneska se za něj stydím,“ usmívá se.
Akční dorty
Jak se dělá třeba taková formule? „Blbě. Okrajujete, okrajujete. Zjistíte, že to má mít 15 porcí, tak tam dáte gumy navíc. Pak vám dojde, že musíte namalovat všechny sponzory a značky.“
Tvorbu dortů považuje za svého druhu terapii. „Pomůže mi to vypnout hlavu od mých psychických trablíků. Paradoxně dělám dorty a řeším poruchy příjmu potravy. Možná mě to k tomu i dovedlo.“
Už brzy by měla otevřít provozovnu. Bere to s nadhledem: „Jsem tak možná profesionální matla. Dokud mě to bude bavit a těšit, budu to dělat moc ráda. Kdyby mě to netěšilo, odrazí se to i na dortu. Baví mě šití, malování. Vždycky půjdu kreativní cestou.“
Kreslí si náčrty na papír? Nebo rovnou tvoří? Dají se vymodelovat dva úplně stejné dorty? A ochutnává Magdaléna svoje díla? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
