Hladověnka nebo sedmikráska? Díky obrozenci Preslovi známe tu hezčí variantu
České názvy květin jsou výjimečné svou nápaditostí a zvučností. Celosvětově platí spíše latinsko-řecké odborné názvosloví rostlin a zvířat. Za to české vděčíme především obrozeneckému přírodovědci Janu Svatoplukovi Preslovi.
Jan Svatopluk Presl se věnoval botanice, zoologii, mineralogii i chemii. S Josefem Jungmannem se podílel na prvním vědeckém časopise v češtině Krok. V roce 1819 vyšla jeho Květena česká a v roce 1820 Rostlinář. Celkově se z Preslových názvů udržela do současnosti zhruba polovina.
Z dutinky bublinka
Presl využíval k tvorbě názvů především slova domácí. A kde nebyla, tam přejímal slova z příbuzných slovanských jazyků nebo tvořil novotvary. Dokladem toho je například masožravá bublinatka. Je to podle latinského utriculus, což znamená dutinka, protože listy mají měchýřky naplněné vzduchem. Tak udělal z dutinky bublinku,“ usmívá se jazykovědkyně Dagmar Magincová.
Sedmikráska je pokladem pro jazykovědce
Sedmikráska je pro jazykovědce úplným pokladem. Význam názvu je zřejmý: „Takový malý kvítek a má tolik krás. V němčině je to dokonce tisíc krás. Jenže u nás i v jiných jazycích měla vždycky hodně jmen. Třeba stokratka. Možná původně nešlo o krásu, ale o slovo krát. Říkalo se tak totiž i kopretinám, z těch se otrháváním okvětních lístků věštilo. A právě číslo sedm bylo magické. Taky se jí říkalo sirotka, snad podle toho, že bývala ještě na podzim na holých pastvinách zapomenutá jako sirotek. Anebo se jí říkalo chudobka či hladověnka, což by souviselo s tím, že hojně kvete na jaře, když je teplo a sucho. A po takovém jaru bývalo léto nepříznivé pro úrodu a přišel hlad a chudoba, bída,“ vysvětluje jazykovědkyně Dagmar Magincová.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
