Těstoviny s červenou čočkou. Itálie na českém jídelním stole a spokojenost všech strávníků je jistá

Vaříme s Habadějem

Možná i vy si občas dáte těstoviny a volíte je proto, že jsou vždy brzy hotové. Zapomeňte na špagety s kečupem a eidamem, zkuste si dnes udělat těstoviny s červenou čočkou. A určitě nebudete litovat.

Náročnost snadné
|
Typ jídla oběd
Ingredience
  • 150 g červené čočky
  • 2 mrkve
  • 4 stonky řapíkatého celeru
  • 1 cibule
  • 1 paprika
  • 4 stroužky česneku
  • ½ lžičky tymiánu
  • 1 lžička oregana
  • 2 lžíce rajčatového protlaku
  • 100 ml červeného vína
  • 400 g krájených rajčat v konzervě
  • 400 g špaget
  • 120 g parmazánu

Těstoviny jsou bezpochyby nejoblíbenějším jídlem, pokud chcete uvařit rychle a tak, aby si všichni pochutnali.

Kromě balíčku těstovin navíc nepotřebujete příliš mnoho dalších surovin. Možná i naopak. A ty netradiční kombinace jsou často nejlepší!

Čočka je vysoce koncentrovaná potravina, která obsahuje málo vody, což z ní činí jedinečný zdroj energie. Většina této energie pochází z proteinů a sacharidů, protože čočka obsahuje jen málo tuků.

Čočka je velmi bohatá na kyselinu listovou a železo, dvě látky, které jsou velmi důležité pro mladé ženy. Železo a kyselina listová pomáhají předcházet chudokrevnosti.

Postup:
Červenou čočku uvaříme podle návodu.
Na oleji v kastrolku opečeme mrkev nakrájenou na kolečka, řapíkatý celer, cibuli nakrájenou na kostičky, papriku, česnek. Přisypeme tymián a oregano.
Po chvíli lehce podlijeme a až bude vše měkké přidáme protlak a víno a vše ještě provaříme.
Pak přidáme rajčata, osolíme, opepříme a vmícháme červenou čočku.
Špagety uvaříme v osolené vodě podle návodu. A podáváme přelité omáčkou a posypané parmazánem.

Dobrou chuť!

autor: KAB

Mohlo by vás zajímat

Jak nás naladíte na DABu

Nejnovější recepty

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.