Novoroční předsevzetí
Přesně před rokem jste si tady přečetli o třech mladých ženách a jejich novoročních předsevzetích. Kyprá chtěla zhubnout. Všeobjímající se chtěla víc věnovat svému manželovi, o kterém ale netušila, že má už několik let milenku. A Generálka si přála, aby se její matka nastěhovala k ní.
Ty tři se znaly víc jak třicet let – od první třídy. Scházely se nepravidelně, ale jednu pravidelnost dodržovaly. Bylo to setkání v „jejich“ kavárně, 2. ledna nového roku. A teď si pojďte přečíst, jak dopadlo jejich letošní setkání.
Kavárník netrpělivě sledoval dveře. Přijdou nebo ne? Během loňského roku se tady sešly jenom jednou, na jaře.
Konečně se dveře otevřely. Byly jenom dvě a tvářily se nepřátelsky. Generálka napochodovala v zeleném baretu a Všeobjímající měla zlostně semknuté rty. Objednaly si kávu, a pak mlčky seděly.
Když se na konci prázdné kavárny objevila nádherná, plnoštíhlá žena, která šla k jejich stolku jako by tančila, obě strnuly.
„To sssnad ne?! Kyprá opravdu zzzhubla,“ zasyčela v duchu zlostně Generálka.
„Vedle jedné lhářky sedím, a druhá právě přišla,“ pomyslela si Všeobjímající a zvedla se v ní taková vlna zlosti, že začala mluvit jako první.
„Petr má dva roky milenku a vy jste mi to neřekly! A přitom jste to celou dobu věděly! Řekl mi to!“
A v tu chvíli, jako kulomet, spustila Generálka.
„No a co? Vy jste mi také neřekly, že si vám moje máma stěžuje, že za ní pořád chodím! Když jsem jí nabídla, aby se ke mně nastěhovala, řekla mi, a nebude ti vadit, že se k tobě přistěhuju s Matoušem? Matouš není pes ani kočka! Je to pětašedesátiletý chlap, do kterého se moje máma, která je dvacet let vdova, zamilovala!“ Kyprá se rozesmála.
„Tak ti aspoň nebude doma smutno!“
Generálka po ní mávla rukou.
„Jen ať si zůstane ve svém bytě, i s tím dědkem! Já začnu konečně žít! V únoru letím na Nový Zéland. Mám tam práci.“
Všeobjímající se nepřátelsky podívala po Kypré a po Generálce.
„Když jsem se to o Petrovi dozvěděla, zhroutila jsem se. Do nemocnice za mnou chodil Ondřej. Kolega. A řekl mi, že mě už tři roky miluje! Tři roky jsem mohla být šťastná, kdybyste mi vy dvě nelhaly!“
Kyprá pokrčila rameny.
„Třeba ne. Ono chce všechno svůj čas.“
Podívala se na kavárníka, oba se na sebe usmáli, ale ty dvě si toho nevšimly. Generálka se pohrdavě podívala na Kyprou.
„Jak se ti podařilo konečně zhubnout?“
Kyprá pokrčila rameny.
„Možná by se mi to podařilo dřív, kdybyste mi řekly, ať neblázním a nehubnu, že mi to sluší i tak. Ale to jste mi nikdy neřekly. To mi řekl až on.“
Kyprá ukázala na Kavárníka, ten k ní přišel a políbil ji.
„To je Daniel. Můj manžel. V červnu se nám narodí děťátko,“ řekla Kyprá, která už nebyla tak úplně Kyprá, a pak zmizela na konci kavárny.
Generálka se zvedla a beze slova odešla. Všeobjímající ještě chvíli seděla a pak odešla také...
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
