Obraz prý spadl do sudu s vápnem. Možná ale někde visí

Až do roku 1954 vlastnilo město Skuteč a tamní muzeum nemnoho obrazů. To se rázem změnilo ve chvíli, kdy převzalo kolekci výtvarných děl ze sbírky Jana a Josefa Zvěřinových, bratrů, kteří ve Skutči zanechali výraznou stopu. A to jako úspěšní podnikatelé, mecenáši a také milovníci umění.

Jan Zvěřina (1877 - 1954) a Josefa Zvěřina (1882 - 1936) pocházeli ze starého váženého rodu. Jejich předkové se zabývali barvířstvím a stáli i jako starostové v čele města. Mladší Josef se stal inženýrem, starší měl převzít rodinnou živnost. Na počátku století ale bratři odcestovali do USA, kde pobývali několik let a po návratu zakoupili parní pilu v Roudné u Nových Hradů. Tam úspěšně podnikali a poté koupili větší podnik v Krouně, kde sortiment řeziva rozšířili také o uhlí.

Skromní mecenáši

Bratři byli skutečští patrioté, k městu měli opravu vřelý vztah. Byli aktivní v Sokolu, Jan se stal jedním ze zakládajících členů muzejního spolku. Podporovali místní výtvarníky. „Podle vzpomínek pamětníků jim samotní malíři chodili nabízet svá díla a jen málokdy byli odmítnuti,“ přibližuje ředitel Regionálního muzea ve Skutči Libor Aksler.

Oldřich Blažíček Cikáni|foto:Regionální muzeum Skuteč

Bratři založili také školní nadaci pro podporu chudých žáků, podporovali místní spolky. „V roce 1933 vykoupili z dražby zkrachovalou Mandelíkovu obuvnickou továrnu čp. 584 a věnovali ji městu za účelem zřízení nemocnice. Sice se tak nestalo, ale budova sloužila potom jako škola, muzeum a nájemní byty. Po druhé světové válce věnoval Jan Zvěřina městu pozemky na stavbu dětského domova a velkou finanční sumu,“ dodává Aksler.

Bratři Zvěřinovi žili skromně a svoji velkou sbírku umění veřejně neprezentovali. Nikdo z bratrů se neoženil. V roce 1936 Josef Zvěřina spáchal, zřejmě kvůli své zákeřné nemoci, sebevraždu. V září 1953 Jan Zvěřina sepsal závěť, ve které všechny obrazy, který bylo tehdy zřejmě více než 300, odkázal městu za účelem zřízení obrazárny v domě, který Skutči kdysi už daroval.

Galerie na výboře

Po úmrtí Jana Zvěřiny došlo k přenesení obrazů na Městský národní výbor, kde byly některé z nich vystaveny. V roce 1955 tam byla zpřístupněna městská galerie, která měla ale spíše formu depozitáře. V roce 1961 byla začleněna do městského muzea.

Rada města na přelomu padesátých a šedesátých let obrazy zapůjčovala různým podnikům. „Staly se tak součástí výzdoby holičství, restaurace RAJ, kanceláří Komunálních služeb nebo pohostinství U Hvězdy. Zápisy inventur uvádí i ztracené obrazy,“ dodává Libor Aksler.

Josef Matěj Navrátil Jezerní krajina|foto:Regionální muzeum Skuteč

V roce 1981 se podařilo v hlavní budově muzea získat dvě výstavní místnosti a pořádat příležitostné výstavy obrazů. „V roce 1981 byl vystaven likvidační protokol na obraz F. Škrabánka Zimní krajina, který údajně brigádníkovi při rekonstrukci kanceláří městského výboru spadl do sudu s vápnem a byl zcela zničen."

Obrazovou sbírku tvoří na 500 děl

Od roku 1998 muzeum obrazy z rozsáhlé sbírky bratrů Zvěřinových prezentuje v rámci krátkodobých výstav, v hlavní budově muzea je ale možné ukázat vždy jen část obrazové sbírky, jejíž podstatnou část tvoří soubor obrazů bratrů Zvěřinových. Od roku 2004 je sbírka obrazů, která obsahuje 467 děl, uložena v plně vyhovujících podmínkách chráněného depozitáře v moderním úložném systému.

Sběratelský zájem bratří Zvěřinových se soustředil především na krajinomalbu 19. a počátku 20. století. Vedle početné kolekce obrazů Josefa Navrátila je také zastoupen August Bedřich Piepenhagen, Max Haushofer či Julius Mařák. Českou krajinomalbu 19. století představují dále obrazy Antonína Waldhausera, Adolfa Kosárka nebo Antonína Chittussiho. Ve sbírce jsou zastoupeni malíři Jaroslav Čermák, Karel Purkyně, Josef Mánes, Václav Brožík a samozřejmě malíři Vysočiny František Kaván či skutečský Gustav Porš.