Pán Dveří

Staré dřevěné dveře
Staré dřevěné dveře

Když jsme před mnoha lety objevili s panem Fuchsem chalupu na prodej a jeli se na ni podívat, majitel se ke mně u vrat spiklenecky naklonil: „Musíte je, mladá paní, takhle nohou nadzvednout, jinak se neotevřou.“

Mělo mě to varovat, ale mně to přišlo milé. Musím vrata nohou nadzvednout! Znám první tajemství téhle chalupy, která nás oba, mě a pana Fuchse, okouzlila zvenku natolik, že jsme věděli, že ji chceme, ať už vevnitř vypadá, jak chce.

Za chvíli nás okouzlila i vevnitř a tak jsme si plácli.

Pan Fuchs je kutil. Rád dělá spoustu věcí sám. A na co nestačí, na to pozve odborníky. Bylo to tak i s novými dveřmi uvnitř chalupy.

Do mého pokoje nechal udělat prosklené dveře, aby se prosvětlila předsíň. Dveře ale drhly.

„Musíš je nadzvednout, nebo odřeš podlahu,“ napomínal mě pořád a já ho chápala. Podlaha byla nová, plovoucí. Byla by škoda, odřít ji novými dveřmi.

A tak jsem dveře nadzvedávala, ale stejně pod nimi každou chvíli zaskřípal prach.

„Mohl bys dát na panty podložky, tím by se dveře nadzvedly,“ vzpomněla jsem si na radu, kterou jsem četla v ženském časopise. Pán Dveří, jak jsem začala panu Fuchsovi říkat, přikývl.

„To bych mohl.“ No… něco tam dal, ale dveře stejně nadzvedávám pořád.

Za půl roku nechal Pán Dveří udělat nové dveře i do koupelny. Také prosklené, aby se předsíň prosvětlila ještě víc. Tyhle dveře zase pro změnu nešly zavřít. Aby se zavřely, muselo se s nimi třikrát bouchnout.

„Trochu je dole zbrousím,“ řekl Pán Dveří, připravil si stůl, na který dveře s mojí pomocí položil, vzal elektrickou brusku, přiložil ji ke spodní hraně a jedním tahem přejel bruskou celé dveře. Z nádherných, nových dveří na míru, se odloupla deseticentimetrová slupka a v záplavě pilin se objevilo bílé dřevo.

V tu chvíli začal Pán Dveří hlasitě bědovat. Lekla jsem se. Proboha, co si uřízl?! Ale krev mu odnikud netekla, a teprve když jeho bědování přešlo v nadávání, dozvěděla jsem se, co se stalo. Přiložil brusku ke dveřím obráceně a místo, aby obrousil spodek dveří, obrousil jejich přední část.

Když časem Pán Dveří udělal kotelnu, nechal vyrobit i mohutné, železné dveře, kudy se do kotelny bude nosit uhlí. Tyhle dveře jednou rukou neotevřu. Musím chytit kliku oběma rukama a tahat a tahat...

Druhými dveřmi se chodí z kotelny do koupelny. I tyhle dveře jsou nové, ale kvůli zlodějům mají kliku pouze z koupelny do kotelny! Z druhé strany jsou bez kliky.

Jednou jsem se opalovala na zahradě a libovala si, jaký mám dneska klid, Pán Dveří nechce nic podat, přinést, podržet! Když jsem si šla za chvíli udělat kafe, zjistila jsem, že se Pán Dveří omylem zavřel v kotelně, odkud se nemohl dostat, protože z jeho strany dveře neměly kliku a druhé byly zamčené.

„Nám vlastně nejlépe fungují dvoje původní, staré dveře. Ty hlavní do chalupy a do kuchyně,“ řekla jsem mu večer. „Všechny nové dveře jsou na nic. Dveře do mého pokoje musím nadzvedávat. S dveřmi do koupelny musím třikrát bouchnout, aby se zavřely. Dveře z koupelny do kotelny nemají na jedné straně kliku. A dveře z kotelny otevřu jenom oběma rukama.“

Pán Dveří spokojeně přikývl.

„A tos ještě zapomněla, že jsem ty nové dveře do koupelny omylem ohobloval a tím jsem je vlastně zničil…“