Pardubice vstoupily do dějin jako Pordoby. Jak dlouho vlastně existují?

11. listopad 2017
Nejstarší známé zpodobnění městského znaku Pardubic je na klenbě kostela Zvěstování P. Marie z let 1507 – 1515

Na území Pardubic žili lidé už v době kamenné. Odkdy ale malou osadu známe jako Pardubice? Podobný název se poprvé objevil před 722 roky.      

Historické osídlení na území dnešních Pardubic se rozvíjelo od 10. století. Pravdou ale je, že daleko významnější byla v té době hradiště v blízké Chrudimi nebo Hradci Králové. Kdysi malá osada u Labe, dnešní Pardubice, ale měla výhodnou polohu. Strategický byl hlavně brod a přívoz přes řeku. A svoji roli také samozřejmě sehrálo založení opatovického kláštera v druhé polovině 11. století.

Pardub coby hlava rodinného klanu?

Po polovině 12. století byl na území Pardubic založený klášter cyriaků. V roce 1295 vzal tento klášter a kostel sv. Bartoloměje pod svoji ochranu papež Bonifác VIII. A právě v jeho potvrzovací listině se vůbec poprvé v historii zmiňují Pardubice, i když v podobě „Pordoby“.

Teorií, jak Pardubice dostaly své jméno, existuje několik. Historik Josef Sakař odvozuje název od „Parduba“. Byl to snad stařešina rodu, který příslušel k osadě, někde v oblasti dnešních Pardubiček, později i k tvrzi a vznikajícímu městu. Učitel František Karel Potěšil v díle Z Kroniky města Pardubic z roku 1902 také jmenuje Parduba, ale už jako zakladatele tvrze. Obyvatelé osady, zárodku městečka, se pak nazývali Pardubici, tedy Pardubovi potomci či lidé.

Pardál a duby

„Se zajímavou teorií přišel ke konci 19. století historik Josef Jireček,“ uvádí odborník na pardubickou historii František Šebek. „Podle jeho teorie má jméno města základ ve slově Pard, přesněji, v polatinštěném osobním jméně Pardus. Významově je to „pardál“, ale v té době to bylo docela běžné osobní jméno. Tam, kde tedy jistý Pard sídlil, mohly být také nějaké nepřehlédnutelné duby. Takže i tohle spojení, tedy Pard - Dub, je podle Jirečka docela možné,“ vysvětluje František Šebek.

„Jak to ve skutečnosti celé bylo, to nevíme, ale ještě nám to vlastně komplikuje ta skutečnost, že název Pardubice se objevuje v latinských listinách obvykle vždy zkomoleně. Jméno města totiž opisovali lidé, kteří ani třeba neuměli česky a místním názvům tudíž vůbec nerozuměli. Takže než se v patnáctém století ustálil název Pardubice, setkáváme se také s označením jako Purdavitz, Pordábic, Pordobitz a podobně,“ dodává František Šebek.

V listině z roku 1340, která obsahuje závěť Arnošta z Hostýně, je první dochovaná zmínka o tom, že Pardubice jsou městem

Slavní páni z Pardubic

O povýšení Pardubic z osady na poddanské městečko se zasloužili páni z Hostýně. Ti Pardubice dostali výměnou za svůj hrad Vízmburk. (Dohodli se na tom se syny nejstaršího známého majitele pardubického panského sídla, Půty z Dubé, na přelomu 13. a 14. století). Páni z Hostýně, především Arnošt z Pardubic, přeměnili Pardubice v letech 1332 až 1340 na město.

Arnošt z Pardubic (nebo také Hostýně a Staré) sepsal 29. prosince 1340 závěť. A právě v ní jsou Pardubice poprvé nazvány „civitas nova", tedy nové město. Vykonavatelem závěti učinil Arnošt svého syna, také Arnošta. Ten z celého rodu vynikl nejvíc. Stal se totiž prvním pražským arcibiskupem a přítelem císaře Karla IV. Seznámil se s ním už při svých studiích práv v Itálii.

Půlka koně zůstala v Miláně

Páni z Pardubic významně ovlivnili počáteční vývoj města a to převzalo do svého znaku i jejich rodový erb. Přední půlku koně se zlatou uzdou na červeném štítu. Hlavní role v legendě o přeseknutém koni patří Ješkovi z Pardubic. Když český král Vladislav II. s německým císařem Barbarossou táhl do Itálie, aby tam dobývali Milán, čeští rytíři se prý vyznamenali celou řadou udatných skutků.

Reliéf na Zelené bráně zachycuje erbovní pověst o původu znaku pánů z Pardubic. Podle kresby Mikoláše Alše reliéf vytvořil roku 1903 sochař Bohumil Vlček

Pověst o nebojácných rytířích u Milána poprvé líčí Václav Hájek z Libočan v 16. století. V Kronice české vypráví o tom, že jednou v noci se prý českým rytířům podařilo přelézt hradby Milána. Začali tam loupit. A když měli dost kořisti, včetně zcizených koní, dobyli bránu, aby se opět dostali ven z města. Mezitím se ale už obránci Milána vzchopili a bránit své město. Přesekli lano, které drželo už vytaženou mříž ve vstupu brány, a ta s rachotem dopadla dolů. Poslednímu jezdci ze skupinky právě unikajících Čechů přesekla koně. V sedle seděl jakýsi Ješek Kotouč, známý také jako Ješek z Pardubic, který ale bez zranění vyvázl.  

Čtěte takéPodívejte se na další NEJ Pardubického kraje

Ješek, podle kronikáře Hájka, neztratil duchapřítomnost. Vzal přední půlku koně a dokonce i s kořistí doběhl do českého ležení. Král prý užasl a za odvážný čin Ješka odměnil znakem s polovinou bílého koně. Tato pověst ožívá například na Zelené bráně v Pardubicích, kde zdobí západní bředbraní. Původní kresbu Mikoláše Alše převedl v roce 1903 do mělkého reliéfu sochař Bohumil Vlček.