Podvod se žákovskou knížkou
Vzpomínáte si na žákovské knížky? Kolik generací mělo trauma z toho, když se od matky nebo od otce, ozvalo: Ukaž žákovskou knížku! Ani nevím, jestli ještě existují, protože jsem s nimi skončila v roce 1998, kdy šla moje dcera do deváté třídy, která byla od tohoto školního roku opět povinná. Nicméně dneska, před vysvědčením, jsem si na žákovské knížky vzpomněla.
Pan Fuchs totiž něco hledal, a jak známo, když se něco hledá, najde se všechno možné, jenom ne to, co se hledá. A tak mi přinesl svoji žákovskou knížku ze VII. B. Na první stránce byl SLIB PIONÝRA, následoval OMLUVNÝ LIST a pak SDĚLENÍ O PROSPĚCHU A CHOVÁNÍ ŽÁKA. Tam byly nejenom známky, ale i dotaz mého budoucího tchána: Prosím o sdělení, proč syn dostal 10. 2. 1964, známku 5 z dějepisu.
Odpověď učitele byla vyčerpávající: Známka je odůvodněna.
Na konci této žákovské knihy byl i list, nazvaný JINÁ SDĚLENÍ.
"Maminko a tatínku," napsal tam, kromě jiného, třináctiletý pan Fuchs. "Mohli byste chodit do lidových kroužků ruštiny. Přijďte ve středu 18. 9. v 19. 30. do prvního poschodí kavárny Volha."
Za prvé, kolínské kavárně Volha se říkalo odjakživa Amerikán, na Volhu ji přejmenovali po válce úplně zbytečně, protože to byl stejně pořád Amerikán, takže do Volhy pravděpodobně nikdo z rodičů nepřišel, i kdyby chtěl. A za druhé tahle pozvánka zrovna od pana Fuchse opravdu sedí! Když totiž dostal v maturitním ročníku v hodině ruštiny od profesorky otázku što móžno kupíť v magazíně Kótva, odpověděl jedním slovem: Vsjo.
Zatímco jsem si pročítala žákovskou knížku pana Fuchse, on našel žákovskou knížku naší dcery Rity ze druhé třídy, školní rok 1991 - 92.
Vzadu, na stránce JINÁ SDĚLENÍ, si Rita napsala: "V pátek 31. 1. 1992 dostaneme vysvědčení. A pak máme v sobotu, v neděli a v pondělí volno! Volno! Volno! Volno! Volno! Volno! Volno!"
Proti pozvání do Volhy v roce 1964, do lidového kroužku ruštiny, osvěžující zápis, že?
A v tu chvíli mě napadla zákeřná myšlenka, prozradit panu Fuchsovi náš podvod se žákovskou knížkou v roce 1998, kdy šla Rita do deváté třídy, ale okamžitě jsem se okřikla, proboha?! Zbláznila ses?! a zákeřná myšlenka ode mě rychle odcupitala.
Ale vám to teď povím ráda! Když se Rita v roce 1998 chystala poprvé do deváté třídy, povzdychla si. "Zase budu muset ukazovat tátovi žákovskou..."
Uklidnila jsem ji. "Nech to na mně."
V polovině září se ozvalo poprvé páně Fuchsovo Rito, ukaž mi žákovskou knížku, a život v naší domácnosti se na vteřinu zastavil. Ale opravdu jenom na vteřinu!
"Deváťáci žákovské knížky nemaj," ozvala jsem se a vyndávala jsem z tašky nákup.
"Jak to, že nemaj?" Nadechla jsem se a už to jelo!
"Na ministerstvu školství si neuvědomili, že se po letech otevírá devátá třída, nedali peníze na žákovské knížky do rozpočtu, takže v devátých třídách žákovské knížky nebudou."
A bylo to. Často s Ritunkou na tento náš poslední školní rok na ZŠ, vzpomínáme. Často. Díky „zapomnětlivému“ ministerstvu školství to byl ze všech našich školních roků rok nejkrásnější!
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
