Pojď, udělám ti striptýz!

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Firma Detolak Josefa Demetera nabízí nejen malířské, ale i lakýrnické práce (ilustrační foto)

V pátek odpoledne jsem šla z práce na pokraji sil. Při životě mě držela představa, jak budu celý víkend odpočívat. Krize totiž přišla i do naší leasingové firmy. Jednotlivci i firmy rušili smlouvy, vraceli auta a naše správní oddělení jelo sice naplno, ale z posledních sil.

Na chodbě paneláku jsem pozdravila sousedku, na rohožce jsem se zula a odemkla jsem. Dveře se sice o kousek otevřely, ale dál to nešlo… sakra, co je?!

„Miláčku, počkej! Hned to dám stranou!“

Začala jsem tušit, že se v našem bytě, kde jsem se svým přítelem bydlela už tři roky, děje něco, co se mi zrovna dneska nebude určitě, ale určitě líbit, a měla jsem pravdu. Když Roman otevřel a já uviděla v předsíni nábytek z obývacího pokoje, bylo mi jasné, že mám po klidném víkendu.

„Proboha, Romane… proč jsi mi nic neřekl?“

„Ale ty přece nebudeš nic dělat, Janinko! Vytapetuju sám! Už jsem se na to nemohl dívat! Víš, jak ten náš obýváček bude zítra krásný?“

To byl celý on! Když si něco usmyslel, nedal pokoj, dokud to neudělal. A bylo mu úplně jedno, že mám jiné plány. Ty přece nebudeš nic dělat, řekl pokaždé, a přitom moc dobře věděl, že ho v tom nenechám a budu mu pomáhat. To je celý on, ale aby se konečně rozhodl, požádat mě o ruku, to ne!

A tak jsme celou sobotu tapetovali a já se těšila na jediné. Jak zalezu do postele a vylezu v neděli v poledne…

Roman se šel vykoupat a já dala do obýváku na svá místa kytky, pak jsem vzala konývku a začala je zalévat…

… a v tu chvíli Roman vyšel z koupelny a já rychle zmobilizovala poslední síly!

„Ty už jsi tam dala kytky, tak to se jdu podívat…“ slyšela jsem ho v předsíni a pak se objevil ve dveřích v pyžamových kraťasech a hrnul se dál, aby se podíval, jak se kytky vyjímají před novými tapetami, ale to už jsem proti němu rozpřáhla ruce a začala se smyslně vlnit.

„Pojď, udělám ti striptýz… pojď…“

Zastavil se a vytřeštil na mě oči. Pomalu jsem si rozepínala knoflíčky u staré kostkované košile a přitom jsem z něho nespouštěla oči. Na mě se dívej, slyšíš! Na mě! Ne na kytky!

Zabralo to! Nedíval se nikam jinam, než na mě!

Svlékla jsem si košili, hodila ji na zem, a když jsem si rozepínala džíny, tlačila jsem ho před sebou do ložnice. Teprve tam jsem si oddychla. Podařilo se!

„Udělám ti striptýz, miláčku! Zasloužíš si ho!“

Shodila jsem ho na postel, a když se rozvalil do peřin, pokračovala jsem dál! Pomalu jsem si stahovala džíny. Nepospíchala jsem! Musím pomalu, pomalu…

Co kdyby ho náhodou napadlo, jít se ještě jednou podívat, jak vypadají kytky v našem krásně vytapetovaném obýváku?

Když jsem měla džíny dole, vlezla jsem si k němu na postel a chtěla mu sundat pyžamo, ale objal mě a přitáhl k sobě.

„Jani… miláčku… tohle je nejkrásnější dárek, jaký jsi mi mohla dát… ty jsi úžasná!“

Ano. Sama se divím, JAK jsem úžasná.

Abyste tomu rozuměli, když jsem zalévala kytky, polila jsem kus čerstvě vytapetované zdi. Věděla jsem, že voda uschne, ale v tu chvíli to vypadalo hrůzostrašně! Kdyby to Roman uviděl, to by bylo řečí! A já bych se naštvala a neděle by byla co? Zkažená.

Druhý den jsme šli na oběd do nejlepší restaurace ve městě a můj tapetář mě požádal o ruku! Prý chce mít nejlepší striptérku v EU jenom pro sebe!

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!

Vladimír Kroc, moderátor

Zločin na Zlenicích hradě

Zločin na Zlenicích hradě

Koupit

Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...