Porodní bába měla pravdu. Bohuslava Martinů vítaly zvony jako budoucí hvězdu
Pocházel z prosté rodiny, která neměla žádné velké peníze. Prošel složitou životní cestou, dvěma světovými válkami, zatracením vlastní zemí. Legendárního hudebního skladatele ale nejvíc hřálo, když jeho díla zněla.
Bohuslav Martinů se narodil 8. prosince 1890. Ve výroční den měl v jeho rodné Poličce být slavnostní koncert, výstava o jeho kořenech a taky scénické nastudování speciálního mechanického baletu pro dekorace. Velké oslavy ale odložila pandemie.
Ptačí pohled
Kulaté výročí připomněly jenom bimbající zvony kostela svatého Jakuba. Ty byly slyšet i 130 let nazpátky. „Z dokumentace víme, že když se narodil, tak zrovna zvony zněly taky, a sice na oslavu svátku Neposkvrněného početí Panny Marie. Přímo ve věži kostela jeho tatínek pracoval a celá rodina tam žila. Porodní bába tenkrát údajně řekla, že to bude slavný muž, protože ho přivítali slavným zvoněním,“ říká muzikoložka Monika Holá.
Sám skladatel v dospělosti vzpomínal, jak ho prostředí, kde vyrůstal, ovlivnilo. „Jako malý chlapec dlouhé hodiny trávil tím, že pozoroval svět z kostelního ochozu. Viděl odtamtud lidi jako pohybující se tečky měnící se na pozadí různých přírodních scenerií. Určitá odtažitost ovlivnila jeho nadhled.“
Nelibost vládců
Martinů doslova magnetizovala cizina. Původně na pár měsíců odešel na studia do Paříže. Nakonec tam podle Holé zůstal 17 let. „Zamiloval se do města, do Francie i do své budoucí manželky. Asi by tam zůstal ještě déle, kdyby nepřišla hrozba druhé světové války. Neuposlechl výzvy, aby se vrátil do republiky okupované Německem. Z tohoto pohledu se stal vlastizrádcem.“
Nakloněný skladatelovi nebyl ani režim po roce 1948. „Tomu se nelíbilo, že Martinů žil na imperialistickém Západě, když za války emigroval do USA. Dlouhá léta podléhal cenzuře, jeho hudba se nemohla hrát. Stejně se ale prosadila.“
Poslední roky strávil Bohuslav Martinů ve Švýcarsku, kde skonal v roce 1959. „Nejdřív ho ilegálně pohřbili na soukromém pozemku jeho přítele. Dlouhé roky se s Československem na politické úrovni vyjednávalo. V roce 1979, na den přesně 20 let po úmrtí, jeho ostatky převezli a uložili v Poličce. Vrátil se tak do rodného města,“ říká Monika Holá.
Související
-
Spal v prádelníku a 36 metrů nad zemí
Múzy to měly ke kolébce skladatele Bohuslava Martinů docela blízko, zato porodní bába si musela na věž kostela sv. Jakuba vyšlápnout skoro dvě stě schodů.
-
Roky z ní nevytáhnul paty. Světoběžník Martinů jako dítě znal jenom Poličku
Do rodného města se trochu paradoxně vrátil až dvacet let po smrti. Bohuslav Martinů přitom dětství trávil na vrcholu věže tamního kostela.
-
Propagace dobrého jména funguje. Ani Americe není Bohuslav Martinů cizí
Už sedmdesát let působí v Poličce základní umělecká škola. Za tu dobu vychovala i budoucí profesionální umělce. Taky je zve na slavnostní výroční představení.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
