Portmoneum odkazuje na škudlivost. Neporadila si s ním ani Národní galerie

Stav domu poznamenal v 70. letech požár. „Začala ve velkém opadávat omítka a nikdo to neuměl opravit. Šlo o kulturní památku a majitelé si skoro 20 let dopisovali se všemi možnými úřady. Na konci 80. let dům koupila Národní galerie, ale i její restaurátoři to označili za neopravitelné. Nakonec se to povedlo až týmu restaurátorů Ladislava Horáčka, majitele nově založeného nakladatelství,“ vzpomíná Hana Klimešová z Regionálního muzea v Litomyšli.

Peněženka do názvu

Josef Váchal byl velmi pozoruhodnou osobností. Grafik, malíř, knihař, ilustrátor, fotograf, milovník tabáku, zvířat, cestovatel. Muž mnoha schopností a zájmů. Úředník a sběratel umění Josef Portman si Váchala jako svého přítele pozval, aby mu vyzdobil jeho dům. „Portman tam pak chtěl udělat muzeum Váchaleum. Ale Váchal si z něj dělal legraci a dům nazýval Portmoneem podle portmonky, protože pan Portman byl trochu škudlil.“

Zahrádka Portmonea je přístupná a zve k odpočinku|foto:Tomáš Čermák

Muzeum vydalo nové pohlednice k letošním výstavám Portmoneana-Váchaliana, kde ukáže věci ze sbírek. Teď je podle Klimešové otevřená i výstava Recyklace. „Dělal ji Oldřich Hamera. Úžasný grafik, žák Boudníka, přítel Hrabala. Používal techniku muchláže, roláže a asambláže. Když v roce 2008 vyšel reprint Váchalovy knihy Šumava umírající a romantická, zrecykloval nepovedené tisky. Udělal z nich nová grafická díla.“

Velikonoční program se v Litomyšli kumuluje už do soboty 9. dubna. „Na hlavní budově budeme mít vynášení Morany a velikonoční dílny. V 15 hodin mě čeká komentovaná prohlídka výstavy Od košilky k rubáši. V 17 hodin se přesunu do Portmonea, kde chystáme lektorovanou dílnu výroby vlastních bločků. Finální úpravy provedeme s účastníky přímo v profesionální firmě.“

Beseda nebude

Hana Klimešová z Regionálního muzea v Litomyšli|foto:Ilona Sovová, Český rozhlas

V sobotu 23. dubna mělo být v Portmoneu povídání o Josefu Váchalovi, válce a mnohém jiném s historikem, kunsthistorikem a velkým znalcem Váchalova díla Jiřím Kašem. „Bohužel vymýšlíme náhradní program, jak bychom Jirku uctili. Byl to jeden z posledních mostů do éry Ládi Horáčka. Moc nám pomáhal. Vždy dodal potřebné informace. Taková dobrá duše Litomyšle,“ říká Klimešová.

Váchalovo muzeum paradoxně baví i děti. „Přitom to je takové těžké téma, kterému nemůžou moc rozumět. Je to pro poučené milovníky umění. Ale dokážeme zaujmout i člověka, který neví, kam jde.“