Potápěč pod skříní

Také si vzpomínáte na své dětství a na to, jak si s vámi vypravovali rodiče, prarodiče, tety, pratety? Nebo sousedé, paní učitelka, kamarádi. Myslím, že se dneska už tolik nevypráví, a je to škoda. Vyprávět bychom si měli a nejenom my dospělí s dětmi. Vyprávět bychom si měli všichni...

„Mami, vyprávěj nám, jaké to bylo, když jsi byla malá,“ prosili jsme s bratrem každé ráno maminku. Byl začátek padesátých let, maminka s námi byla doma, do práce nechodila, a tak vyprávěla…

Leželi jsme všichni tři v manželské posteli, nikam jsme nepospíchali, táta byl v práci, a tak byl čas na maminčiny vzpomínky, které se mně a bratrovi před očima měnily v barevný, nekonečný film, ve kterém měli naši příbuzní hlavní i vedlejší role.

Maminka si s námi pořád vyprávěla, i při vaření. Když udělala knedlík, a šla s ním od stolu k hrnci na plotně, pohazovala si s ním. Někdy vyletěl až ke stropu! Ale jednou jí upadl a rozplácl se na dřevěné podlaze jako žába a maminka se smála a my s ní.

Pořád si s námi vyprávěla, a nevzpomínám si, že by nám někdy řekla, teď nemám čas, musím uklízet – jako jsem to tolikrát řekla svým dětem já… Kdy uklízela, nevím. Ale povídala si s námi pořád. V posteli i při vaření. Je pravda, že se táta někdy rozčiloval, že je doma nepořádek, ale maminka si z toho nic nedělala. Pořádek pro ni nebyl důležitý. Důležité bylo, že na nás měla čas. V tom jsem s maminkou souhlasila, ale pak se mi stala ta strašná věc, která radikálně změnila můj názor na to, že pořádek není důležitý.

Bylo mi tehdy asi pět let. Dostala jsem malou figurku potápěče, táta přinesl ze špajzu pětilitrovou zavařovací lahev, nalil do ní vodu, postavil lahev v pokoji na okno, kde bylo nejvíc světla, a já potápěče ponořila do vody. Spustil se až na dno lahve, a protože byl přidělaný k hadičce, vypouštěl k hladině bublinky.

Okna pokoje vedla na pavlač, kde bydlel pan Blecha. Ve chvíli, kdy potápěč začal vesele vypouštět bublinky, vyšel pan Blecha ze svého bytu a koukal, s čím si to hraju. Pan Blecha byl strašně tlustý a mně bylo jasné, že se nebude moct sehnout, aby uviděl, co to v lahvi bublá, a tak jsem lahev zvedla co nejvíc nahoru, ale bylo v ní pět litrů, neudržela jsem ji, vypadla mi z rukou na podlahu, rozbila se, voda se v jedné velké vlně přehnala pokojem, a protože podlaha pokoje byla šikmá, zatekla i s potápěčem pod skříň, která stála u zdi, vzadu v pokoji.

Panu Blechovi bylo okamžitě jasné, že za tuhle katastrofu může on, se svými sto padesáti kilogramy bleskurychle zmizel do svého bytu, a v tu chvíli se ve dveřích pokoje objevil táta. Rozbrečela jsem se. Lahev rozbitá, voda vylitá a potápěč... odplaval pod skříň.

Táta zavolal maminku, skříň společně odtáhli a začali pod ní uklízet. Řeknu vám, byl tam dost velký nepořádek. Podlaha pokoje byla totiž opravdu šikmá a my jsme si tady s bratrem často hráli, a všechno, co nám po šikmé podlaze sjelo pod skříň, jsme považovali za ztracené a nechávali to tam…

Koukala jsem, jak rodiče uklízí a pro jistotu jsem pořád brečela. Táta mě pohladil po vlasech. „Nebreč. Podívej se na ten nepořádek pod skříní! Dobře, že jsi to rozbila! Aspoň to máma uklidí…“ V tu chvíli jsem se podívala na maminku, která klečela a vytírala podlahu, a maminka se podívala na mě. „Kdybys nebyla nemehlo, nemusela jsem nic uklízet,“ přečetla jsem si v jejím rozzlobeném pohledu, a radši jsem pokračovala v brečení.

Maminka vyždímala hadr do kýble, vstala, udělala krok a.... rozšlápla mého potápěče na placku. A já si v tu chvíli řekla, že si se svými dětmi budu povídat, ale zároveň budu uklízet pod skříněmi…

Vidíte, moji milí posluchači, jedna rozbitá pětilitrová lahev a jeden rozšlápnutý potápěč – a malá Irenka si tuhle vzpomínku nese s sebou celý život. A ještě vám o ní dokáže vypravovat. A dokáže o ní vypravovat i díky své mamince.

Ano, maminka sice na úklid moc nebyla, ale vypravovala si s námi, a nejenom ona, vypravovala si s námi i babička a tety, i táta byl výborný vypravěč – a díky tomu, že jsem kolem sebe slyšela od malička slova, která se spojovala v barevný film, díky tomu, že jsem od malička hodně četla, díky tomu jsem začala už v mládí psát a je ze mě spisovatelka, která vydala třicet jedna knih, a je ze mě nápověda, která má na Českém rozhlasu Pardubice svůj pořad, Když vypráví nápověda...

Spustit audio