Poznejte příběh zaniklé železniční dráhy Chrast-Hrochův Týnec
Ještě před padesáti lety jezdily mezi Chrastí u Chrudimi a Hrochovým Týncem vlaky. Poslední osobák projel dvanáct kilometrů dlouhou trať, které se přezdívalo cukrovarská dráha, v lednu roku 1978. Koleje sice zmizely, ale těleso dráhy je v krajině patrné dodnes.
Historie zaniklé dráhy úzce souvisí se vznikem tzv. chrudimských lokálek a s tratí z Heřmanova Městce přes Chrudim, Moravany a Holice až do Borohrádku. Když v roce 1871 vznikl v Hrochově Týnci cukrovar, začali jeho majitelé hledat nejvhodnější napojení na státní železnici.
Ideální variantu představovala odbočka z Chrasti u Chrudimi, která měla zajistit přepravu surovin i hotového cukru. Stavbaři začali s budováním dráhy na jaře roku 1898 a o rok později po ní projel první vlak. Ačkoliv byla původně stavěna hlavně pro nákladní dopravu, sloužila i cestujícím.
Dvanáct kilometrů kolejí
Celá trať měřila přibližně dvanáct kilometrů. Hned za Hrochovým Týncem se nacházela stanice Skalice, kde se nakládala řepa, po ní následovala zastávka Brčekoly a poté větší stanice Rosice se třemi kolejemi a vlečkou do cukrovaru. Z Rosic se trať stáčela na Chrast a stanicí Chrast u Chrudimi se napojovala na frekventovanou železniční dráhu z Pardubic do Havlíčkova Brodu. Cesta mezi Chrastí a Hrochovým Týncem trvala asi hodinu. Na přelomu století tu jezdily dva páry smíšených vlaků denně.
Trať, která přežila útok odbojářů
Provoz na trati byl v minulosti několikrát přerušen a posléze znovu obnoven. V polovině prosince roku 1944 byla osobní doprava zastavena a železničáři na trať odstavili asi 380 vagonů s palivem a vojenským materiálem.
Zásoby neušly pozornosti místních odbojářů. 1. dubna 1945 odpálili pět vagonů s výbušninami a jeden s pancéřovými pěstmi. Výbuch zničil část trati a zanechal po sobě obrovský kráter. Vlaky místem neprojely ještě několik měsíců po válce.
Poslední roky provozu
Od prvního února 1978 byla doprava v rámci optimalizace železniční sítě zrušena. Železničáři pak ještě koleje využívali pro odstavování správkových vozů, které na trati vydržely do přelomu 80. a 90. let.
Až do roku 2005 se dalo z Chrasti dojet do původní stanice Chrast město. Později bylo nádraží zrušeno, koleje vytrhány a přejezdy dělníci zaasfaltovali. Z mostu přes říčku Ležák v Hrochově Týnci zbyly jen opěry na březích.
Stopy po dráze v Chrasti
Pozůstatky bývalé dráhy jsou dodnes patrné na několika místech Chrasti. Trať odbočovala ze současného nádraží a vedla městem ulicí Za Sokolovnou, K Novému nádraží a dále podél Jiráskovy ulice směrem na Rosice. Těleso dráhy je v těchto místech stále rozpoznatelné, i když koleje dávno zmizely.
Zatímco z bývalé nádražní budovy v sousedních Rosicích je dnes rodinný dům, původní tzv. nové nádraží s označením Chrast u Chrudimi město je v současné době nevyužité a postupně chátrá. Připomínku železniční historie nabízí i Městské muzeum v Chrasti, které vystavuje původní drážní telegraf, jízdní řády, procvaknuté jízdenky i dobové fotografie.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.







