Před 250 lety se narodil Matěj Kopecký. Poslechněte si příběh slavného loutkáře

Loutky lidé užívali pravděpodobně už v období pravěku, jako součást náboženských rituálů. Znal je starověký svět, ale v českých zemích byly oblíbené až od středověku, kdy se loutková představení rozšířila jako součást vystoupení komediantů na trzích. Příběh zrodu českého loutkářství v prvním díle pořadu přibližuje kurátor Muzea loutkářských kultur v Chrudimi Břetislav Oliva.

Životní „štace“ Matěje Kopeckého

Psal se rok 1775. Do čela americké armády se postavil George Washington, anglický mořeplavec James Cook dokončil svou druhou plavbu kolem světa. Na evropských trůnech kralovali Kateřina Veliká, Ludvík XVI. a císařovna Marie Terezie, která zkrátila robotu na tři dny v týdnu. 24. února 1775 se v Libčanech, nedaleko Hradce Králové a Hrádku u Nechanic, narodil Matěj Kopecký, v matrice zapsaný jako Matthias Josephus Kopetzki.

Matěj Kopecký se s velkou pravděpodobností narodil v komediantském voze. Zápis v libčanské matrice místo jeho narození neudává a ze špatně čitelného latinského zápisu vyplývá, že jeho otec Jan Kopecký, byl potulný kejlíř a komediant. A tak malý Matěj už v útlém dětství jezdil s rodiči zejména po venkovských štacích.

Soubor loutek bratrů Kopeckých z válečné fronty v expozici Muzea loutkářských kultur v Chrudimi|foto:Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi

V roce 1788 se rodiče Matěje Kopeckého usídlili ve Strážovicích u Blatné na Písecku.  Matěj se vyučil hodinářem, seznámil se s Rosálií Holzäpfelovou a stal se měšťanem v Miroticích, když mu jeho tchán připsal polovinu domku, zvaného Kvíčalovská chalupa. Po třech letech manželství byl Matěj Kopecký povolán na vojnu a stal se pěšákem píseckého regimentu. Ve válkách s Napoleonem byl dvakrát zraněn a po zhruba deseti letech byl, jako válečný invalida, propuštěn.

Matěj vystřídal celou řadu profesí, divadlu se ale soustavně začal věnovat až po roce 1818. Ve třicátých letech měl už povolení na představení po celých Čechách s výjimkou Prahy a lázeňských měst. Jak mohl vypadat vůz, ve kterém Matěj Kopecký brázdil českou krajinu? S jakými loutky hrál a které hry měl v repertoáru? Dochovaly se některé z nich až do dnešních dnů? Poslechněte si první díl pořadu.

Matěj Kopecký zemřel v roce 1847 v Kolodějích nad Lužnicí. V zapomenutí a chudobě. Ostatně o tom svědčí i zápis o jeho úmrtí, který ho označuje jako žebráka. Pohřben byl v Týně nad Vltavou, místo jeho hrobu není známé. V roce 1905 vznikl pomník u boční stěny kostelíka sv. Víta, do něhož byl později vsazen reliéf podle portrétní kresby Mikoláše Alše. Byl to právě Aleš, který Matěje Kopeckého proslavil, a to nejen ikonickým domnělým portrétem. S Mikolášem Alešem má Matěj Kopecký v Miroticích společnou expozici a loutkářská přehlídka v rodných Libčanech nese jméno Matěje Kopeckého.

Řada Matějů a generací Kopeckých

V divadelní a loutkářské tradici pokračuje rodina Kopeckých dodnes, a to už po devět generací. Matěj Kopecký měl několik synů, už v dětství mu začali pomáhat Josef, Václav a Antonín. Loutkářská a komediantská tradice se dál dědila.

V druhém díle našeho pořadu se soustředíme na neobyčejný příběh prapravnuků Matěje Kopeckého. Čtyř bratrů, kteří byli v dětství rozděleni a společně se shledali až na válečném poli. Na evropských bojištích první světové války hráli, a to nejen bratrům ve zbrani, loutkové divadlo a jejich loutky, které si dnes můžete prohlédnout v expozici Muzea loutkářských kultur v Chrudimi, vznikly z dřevěných špalků válečné polní kuchyně.

Dobrodružný životní příběh bratrů Antonína, Matěje, Vojtěcha a Jindřicha přibližuje ve druhém díle pořadu kurátor Muzea loutkářských kultur v Chrudimi Richard Matula Sieber a autor publikace Loutky na frontě, která vyšla při příležitosti stejnojmenné výstavy v chrudimském muzeu loutek v roce 2018. V pořadu uslyšíte také ukázky z představení Bratři Naděje pražského divadla MINOR, na jehož jevišti v roce 2021 příběh bratrů Kopeckých ožil a hraje se úspěšně dodnes. Jak ho vnímá režisér inscenace Jan Jirků? Poslechněte si v audiu.

Loutka tanečnice z pařížského divadla Nabots v Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Třetí a čtvrtý díl pořadu věnujeme tradici východočeského loutkářství, historii i současnosti Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. Provedeme vás všemi jeho prostory, expozicemi i zázemím. Muzeum bylo založeno v roce 1972 a od svých počátků sídlí v renesančním Mydlářovském domě poblíž náměstí. Vlastní okolo 50 000 sbírkových předmětů. Kromě loutek, kterých je přibližně 10 000, do této sbírky patří také scénické návrhy a makety, výtvarná díla s loutkářskou tematikou, plakáty, programy nebo kulisy. Muzeum ale také uchovává fotografie, zvukové záznamy, videozáznamy představení a spravuje odbornou knihovnu.

Základem sbírky Muzea loutkářských kultur v Chrudimi se stala soukromá sbírka prof. PhDr. Jana Malíka (1904–1980), odborníka na historii loutkového divadla, nadšeného sběratele a pedagoga. Díky Janu Malíkovi jednotlivá národní centra mezinárodní loutkářské organizace UNIMA darovala muzeu loutky svých zemí. Postupně se sbírka MLK v Chrudimi rozrostla také o kolekce loutek východních kultur a vzácné artefakty stínového či vodního loutkového divadla.