Při výrobě klobouku se neobejdete bez dřevěné hlavy. Základem je ale láska k řemeslu

„Kloboučník a modistka, to jsou staré cechovní názvy. Pánské klobouky dělal kloboučník, dámské modistka. A pak byli čepičáři, kteří šili textilní pokrývky hlavy,“ vysvětluje Hana Škorpilová, u které se všechna tato řemesla prolínají. Vyučila se zakázkovou krejčovou, což je řemeslo, které dává důraz na dokonalé zpracování. V kloboučnictví se to velmi hodí.

Hlava je z lipového dřeva

Hana Škorpilová vede kurzy pro pokročilé, ale i pro úplně začátečníky. I ti si mohou vyrobit svůj vlastní klobouk. Jeho výroba trvá dva dny, pokud je k dispozici potřebné vybavení.

Lipové formy na tvarování klobouků|foto:Hana Škorpilová

„Když chcete dát klobouku tvar, potřebujete dřevěnou modistickou formu. Říká se jí dřevěná hlava, nikoliv kopyto, to je na boty. Ty hlavy musí být z měkkého lipového dřeva, aby se tam mohly zapichovat připínáčky,“ vysvětluje kloboučnice a pokračuje:

„Mezi lidmi je stále hodně takových starých forem, a to je pro mě poklad. Já mám velké štěstí, lidi mi ty staré hlavy nosí, já je shromažďuju a mám obrovskou sbírku. U mě co si vymyslíte, to můžete realizovat.

Kloboukový polotovar z králičí srsti

Na dřevěnou hlavu se navlékne kloboukový polotovar. Nejlepší je podle Hany Škorpilové polotovar ze zaječí nebo králičí srsti.

„Ten polotovar vypadá jako kužel a ten je univerzální na všechny tvary. Vy ten kužel musíte rozpařit horkou párou, aby se dal vytáhnout, a pak se zažehluje, namačkává, různě napíná a přitahuje na dřevěnou hlavu. To trvá hodiny. Pak se nechá uschnout do druhého dne,“ popisuje kloboučnice.

Díky komu se vrací klobouky do módy? A o jaké klobouky mají zájem mladí muži? Poslechněte si v záznamu pořadu.