Příběh Larischovy vily

Skutečným zámkem se Zámeček stal za majitelů Henckelů von Donnersmarck

Hraběcí rodina Henckelů von Donnersmarck žila na Zámečku téměř třicet let. V jeho nádherném parku vyrostlo pět jejich dětí. A na Zámečku žili i z počátku první republiky, v době, která pro šlechtu nebyla příliš šťastná.

Zámeček se stájemi a hřebčincem koupil hrabě Alfons Henckel von Donnersmarck 19. ledna 1897 za 65 tisíc zlatých. Hrabě byl člověk laskavý a dobromyslný. Zámeček i za jeho působení zůstal centrem parforsních honů, hrabě Henckel stejně jako před ním Larisch nadále hostil evropskou šlechtu, pořádal slavnostní hostiny i divadelní představení. Hrabě navíc s oblibou navštěvoval kasino a hrál na burze. Náklady takového života ale převyšovaly výši apanáže, která hraběti přicházela z rodinných zdrojů z Korutan. A tak se v nových poměrech první republiky dostali Henckelové do finančních problémů.

Erika Henckelová z Pardubiček

Henckelovi měli pět dětí. Nejznámější byla rusovlasá Erika, krásná dívka a skvělá jezdkyně, opředená mnoha legendami. K vytvoření její divoké pověsti zajisté přispěl pardubický spisovatel Jan Václav Rosůlek, který v roce 1928 napsal knihu Huláni a kavalíři. Tato prvorepubliková pornografie se stala nejen v Pardubicích velkým trhákem. Rosůlek v ní pod snadno odhalitelnými pseudonymy popisuje život šlechty a jejích obdivovatelů během parforsních honů. Eriku přejmenoval na Miriam a s gustem popisoval její účast na sexuálních orgiích, které pořádal Drasche pod Kunětickou horou. Knihu nakonec napadl fotograf Pírka (i on se v knize našel pod jménem Dýchavec) a soudní proces nad Rosůlkem vyhrál. Část nákladu byla stažena a spisovatel musel zaplatit odškodnění 1500 korun za nactiutrhání.

Parforsní hony v polovině 19. století na Pardubicku. Archivní snímek fotografa Josefa Pírka.

Hrabě Alfons daroval Zámeček v roce 1926 synovi Georgovi a odstěhoval se na rodné sídlo do korutanského Wolfsbergu, kde ho jeho sestry nechaly žít jen v zahradním domku. Georg Zámeček po dvou letech prodává. Od 28. ledna 1928 patří bývalá Larischova vila Ludmile Erhartové, dceři kolínského obchodníka s textilem. Ta ve vile nikdy nežila a pronajala ji říšskému Němci hraběti Leopoldu Fuggerovi. Stal se pak Zámeček špionským doupětem? To Vám prozradíme v příštím díle.

autor: KSA
Spustit audio