Rozhovor s Jolanou Voldánovou

Známe ji jako moderátorku televizních Událostí České televize, která také pravidelně uvádí publicistický pořad Tah dámou. Je to pardubická rodačka Jolana Voldánová, která od května vysílá na ČRo Pardubice svoji vlastní talkshow. Přijměte pozvání na Rande s Jolanou:

Jolano, popište nám cestu dívky z Pardubic do velkého světa žurnalistiky a televizních kamer…
Musím přiznat, že na základní škole a ani na gymnáziu jsem vůbec o novinařině neuvažovala. Hodně jsem se věnovala ochotnickému divadlu a doufala, že to bude cesta, kterou se vydám i ve svém profesním životě. Jenže pak právě díky zkušenostem z divadla jsem dostala příležitost v Československém rozhlase, kam jsem nastoupila 1. prosince 1989. Byla to revoluční, neuvěřitelně hektická doba. A byla to obrovská profesní škola. Po nějaké době v rozhlase jsem se opět shodou náhod a částečně už i díky nějakým novinářským zkušenostem i praxí za rozhlasovým mikrofonem dostala do televize. Mělo to být na rok a pak jsem počítala s návratem do rozhlasu. Ale práce v televizi mě opravdu chytla.

Jolana Voldánová se svým synem Vojtou|foto: Lenka Hatašová

Pardubáky bude zajímat, kam jste chodila do školy…
Do školy jsem začala chodit v Polabinách I na první stupeň, protože jsme tam bydleli, pak jsme se přestěhovali na Závodu Míru, kde jsem pokračovala ve školní docházce. Po základní škole jsem nastoupila na Gymnázium Dašická. A moje velká záliba – „dramaťák“, tak to jsem chodila na Cihelnu, dnes je tam klub Žlutý pes. Tam bylo odloučené pracoviště Lidové školy umění. Bylo to naprosto senzační, protože to byl prostor vyhrazený pouze pro divadlo a pro umělecký přednes. Žádní další „liduškáři“ se tam s námi nestřídali, takže ideální podhoubí pro tvůrčí práci s dětskou fantazií a skvělý základ pro navázání skutečných a životních přátelství.

Než jste se stala moderátorkou Událostí, byla jste parlamentní zpravodajkou. Která práce – moderátorka nebo redaktorka - je Vám bližší?
Víte, mnoho lidí si myslí, že moderátorka „jen přijde, sedne si před kameru a něco přečte“. Kdo to nezná, netuší, co je zatím práce, jaká příprava každému vysílání předchází a co vše musíte ovládat, abyste byli schopni před kamerou působit přirozeně a v rámci zpravodajských mantinelů občas uhrát i nějakou tu improvizaci. Moderátor sice není investigativní novinář, ale je to skutečně zpravodajská práce. Je skvělé, když má moderátor zkušenosti jako redaktor, protože máte pevný základ vědomostí a umíte se orientovat v politickém i společenském dění. Díky tomu spoustu věcí odhadnete, můžete se na ně připravit. A to vše vytváří pevný základ pro to, aby vám lidé věřili to, co jim říkáte. Možná už jsem ze staré školy, ale myslím, že je špatně, když se někdo na moderátorské místo ve zpravodajství dostane z ulice, byť i na základě konkurzu, a nemá za sebou žádné novinářské zkušenosti. Divák totiž není žádný hlupák, je vnímavý a velmi záhy pozná, když moderátor mluví o něčem, o čem nemá ponětí. Nejsme „čtecí hlavy“ a dneska už mě takový názor jen upřímně pobaví. Obvykle totiž pochází od někoho, kdo o téhle práci nemá sebemenší tušení.

Má novinář vůbec čas na něco jiného kromě práce?
Pokud tuto práci chcete dělat na nejvyšší možné úrovni, pak tomu musíte do jisté míry podřídit i všechno ostatní, včetně rodinného života. V České televizi dělají práci reportérek a zpravodajek povětšinou svobodné a bezdětné. U téhle práce v zásadě nikdy nevíte, v kolik který den skončíte. Pokud nemáte velmi pevné zázemí v partnerovi a v rodině, tak nemáte šanci žít plnohodnotný rodinný život a zároveň být novinářským esem. Znám spoustu novinářů, kteří žádný rodinný život nemají, protože je jejich práce natolik pohltila, že ani rodinu založit nestihli nebo prostě nechtěli. Vždycky je něco za něco.

Jste vdaná, máte děti, jste tváří České televize. Jak vypadá Váš „běžný“ den, když máte službu, když Vás vidíme večer na obrazovce?
Teď se systém trochu změnil s nástupem nových událostí. Dost záleží na tom, jestli jsem jako hlavní moderátor nebo moderátor „v terénu“. Ten pouze prezentuje určité téma a v Událostech se fakticky až tolik nezdrží. Obvykle začínám tím, že si ráno přečtu noviny a zpravodajské servery na internetu. Do Prahy dojíždím, takže cestou v autě poslouchám Radiožurnál, který mi nabídne aktuální dění a k tomu komentáře a analýzy. V televizi mě čekají plánovací porady a porada s editorem. Tam dostávají Události konkrétní podobu. Když jsem moderátor číslo dvě, tedy prezentuji téma, musím odjet natočit příslušné upoutávky, takzvané teasery. Když jsem hlavní moderátor, celé odpoledne píšu spojovací texty nebo je upravuju. Samozřejmě nemohu pominout maskérnu a kostymérnu. S dostatečným předstihem pak musím celý scénář dost detailně probrat s režisérem. Ráda bych se časem propracovala k dynamičtějšímu způsobu moderování, nové studio k tomu přímo vybízí a řeč těla teď hraje důležitou roli. Ale uvidíme, jak si to všechno sedne a co se ještě změní.

Jolana Voldánová s dcerou Kateřinou|foto: Archív Jolany Voldánové

Základními změnami v nových Událostech je stojící moderátor a také velká plazmová obrazovka. Řekněte, stalo se Vám už někdy, že byste zapomněla, na jakou část plazmy máte sáhnout? Skutečně tu plazmu ovládáte Vy dotykem ruky nebo je pohyb na obrazovce ovládán z režie?
Obrazovku opravdu dotykem ovládáme my, moderátoři. A záleží na tom, kterého místa se dotknete. Když si píšu texty, velmi výrazně si označuji, kde se jí stačí dotknout a kde ji takzvaně prolistovat. Jde o to, jestli potřebuji nový graf a nebo jen něco zvýrazňuji dotykem v tom stávajícím. Navíc je to dost citlivé zařízení, takže když vám „ujede“ ruka, dostanete se klidně někam, kam vůbec nechcete. Jste v přímém přenosu, takže se nemůžete vrátit a ani nic opravit. To je trochu stres, na druhou stranu jistá záloha je v režii, odkud vám špatně navolený obrázek můžou vyměnit.

Jste trémistka?
Už ani ne. Mám občas trému, ale většinou u jiných pořadů, než je zpravodajství. I když jistý druh adrenalinu musí fungovat vždycky. Zvyšuje výkon a míru soustředění. Ale tu svazující trému už naštěstí nemám. I když u soutěže Stardance….Přiznávám, tam tréma byla. Obrovská.

Jak rychle dokážete po živém vysílání Události vypnout?
Já mám výhodu, že dojíždím. Téměř hodinová cesta autem je na odreagování a odstřižení se od práce ideální. Z pracovních starostí se „přepnu“ na rodinu a těším se domů.

Jolana Voldánová|foto: Lenka Hatašová

Jak relaxujete? Co Vás baví kromě práce v televizi?
Práce je samozřejmě důležitá, ale řekla bych, že čím je člověk starší, tak oceňuje i věci, které mají trvalejší hodnotu. To je zejména rodina. A miluju cestování. Zbožňuju někam jezdit a lítat, ale i jet jenom na výlet nebo vzít děti a jít se projít do lesa, když rostou houby. Já jsem prostě člověk zrozený k výletům a cestování a byla bych hodně nešťastná, kdybych nemohla. Na druhou stranu po akčním výletu rozhodně doporučuji jako relax dobrou knihu na zklidnění.


Určitě bude čtenáře zajímat, jak často jezdíte do Pardubic. Jak často podnikáte návraty?
Snažím se co nejvíc. Mám tady rodiče, bráchu a švagrovou, spoustu přátel. Je to prostě moje rodné město. Už skoro nostalgicky svým dětem ukazuju, kam jsem chodila do školy, kde jsem vyrůstala. Vyprávím jim zážitky z dětství, to se jim líbí.

Jak se Vaše děti vypořádávají s tím, že mají známou maminku?
Tak to moje děti berou naštěstí úplně přirozeně. Ani na mě už moc nekoukají. Dnes si mě maximálně zkontrolují, jestli tam jsem a kolik mají času, než se vrátím domů (smích). Ale je pravda, že syn, kterému je 13 let, se už se mnou ani nechce nechat vyfotografovat. Nedávno jsem ho doslova „ukecala“ na společnou fotografii v rámci jedné charitativní kampaně. Pak mi zcela vážně řekl, že to bylo naposledy, že se se mnou fotit nechce, protože to pak musí poslouchat ve škole od spolužáků. Chápu, to by se mi taky nelíbilo. Takže už je nenutím, vím že to v tomto směru nemají úplně jednoduché. A taky jim říkám: pozor na průšvihy. Ty vaše jsou i moje a naopak.

Hlavně Vaše děti mají maminku, která nezlobí, nemá průšvihy. Nečteme o Vás bulvární zprávy.
To ne. Platí spíše jenom to, že jejich průšvih je i můj průšvih.

Když jsem se ptal na návraty do Pardubic, tak jsem mířil na to, že se stanete naší pardubickou rozhlasovou kolegyní.
Ano a moc se na to těším. Od května se rozjíždí na vlnách Českého rozhlasu Pardubice moje vlastní talkshow RANDE S JOLANOU. Budu si povídat se zajímavými lidmi, kteří mají vztah k východním Čechám. Budu si zvát známé osobnosti, které něco dokázaly ve svém oboru, ale i ty, kteří možná až tolik známí nejsou a přesto nechaly v regionu výrazný otisk. Hlavně chci, aby to bylo povídání zajímavé a inspirativní. Setkávat se s posluchači budu vždy v pátek po 13. hodině a v neděli dopoledne po 10. hodině.