Rozmazlené ženy

Jsou to asi dva roky, co mi napsal jistý Vladislav, že čte mé blogy a fejetony, že se mu líbí, a že ho zajímá, jestli s ním budu souhlasit, když mi napíše, že současné ženy, včetně té jeho, jsou rozmazlené. A tak jsem si zvědavě jeho mail přečetla.

„Představte si, paní Fuchsová, že žijete v manželství se dvěma malými dětmi. Celý den se honíte, kontrolujete všechno, za co zodpovídáte, dohadujete se se zákazníky, dodavatele byste někdy nejraději vykopali ze dveří, hlídáte své podřízené, atd., díky čemuž má rodina velký dům se zahradou, po které pobíhá velký pes, chalupu na horách, dvě auta a zimní i letní dovolené. A pak přijdete domů utahaná tak, že sotva koukáte, a vyfasujete něco ve smyslu, „celý den se starám jenom já, tak teď se budeš starat ty!“ Co uděláte? Zdraví vás Vladislav.“

Bylo mi ho hodně líto. Stejně jako je mi líto všech mužů, kteří jsou na tom podobně jako on. Dostali se totiž do situace, do které se nikdy dostat nechtěli! Určitě si svou životní partnerku vybrali dobře, a když s ní stáli před oddávajícím úředníkem, opravdu ji milovali a byli přesvědčení, že spolu budou do konce života. Třicet let, čtyřicet. Nebo dokonce padesát? A vidíte, zadrhlo se to hned na začátku manželství, sotva se jim narodily děti.

Napsala jsem mu, že mám pracovnu, kde je můj ráj, do kterého mizím vždycky, když potřebuju. Odepsal mi toto:

Možnost únikového azylu je skvělá, bohužel ne každý ji má. Onen modelový muž musí denně do práce a pak domů. Rozvést se nechce a vlastně ani nemůže, protože by pravděpodobně přišel o děti i o majetek. Takže je frustrovaný čím dál víc. Nejsem

hrdina a nechci bobříka odvahy za to, že ve svém manželství vydržím. Ale když mi někdo začne dělat ze života peklo a každý den mě čeká jen stupňující se dusno, výčitky a nadávky, tak to pravděpodobně brzy zabalím. I když jsem chtěl vydržet s jednou ženou celý život. Ale stejně mi, paní Fuchsová, není něco jasné. Člověk by si řekl, že dneska mají ženy, na rozdíl od předchozích generací, k dispozici myčky, pračky, mikrovlnky, auta a kdoví co všechno, takže by měly mít daleko víc volného času a měly by být daleko spokojenější než jejich prababičky. Kupodivu je to naopak, alespoň podle mých zkušeností. Čím si to vysvětlujete? Zdraví vás Vladislav.“

A tak jsem si začala s neznámým Vladislavem, psát. Před rokem jsem mu poslala tenhle mail.

„Vladislave, včera mi kamarádka říkala o jednom kolegovi. Oženil se z lásky, narodil se jim syn, jeho žena je tři roky na mateřské a on od ní denně slyší, kam jdeš, kdy přijdeš, kde jsi byl, proč jsi nepřišel dřív, proč jdeš zase do práce, proč musíš být v práci, nestaráš se o kluka, nepomáháš mi... Navrhl jí, aby šla do práce a syn do školky. Odmítla a pokračovala ve stejné písničce. A on se utrhl z okovů, zamiloval se a podal žádost o rozvod.

Vladislave, i vy jste na nejlepší cestě, zamilovat se. A to vám pomůže přežívat. A pokud zamilovanost bude oboustranná, vaše nejlepší cesta bude pokračovat. Chápu vás. Vaše situace je těžká. Nedýchatelná. A muži z těžké a nedýchatelné situace, prchají...“

Před několika dny mi přišel od Ladislava mail. Po dlouhé době. Píše v něm, že sešel na nejlepší cestu, o které jsem psala, potkal dívku, zamilovali se do sebe, rozvedl se a za týden se žení...

Moje milé posluchačky, pokud je mezi vámi rozmazlená žena, tak má teď, když se blíží Vánoce, a rodina bude spolu, možnost dokázat svému muži, že není zase až tak rozmazlená. Může mu aspoň říct, jak si váží toho, co pro ni a pro děti dělá – a možná, že i tohle málo bude stačit k tomu, aby jí její starostlivý manžel neutekl...

Spustit audio

Související