Sázím, sázíš, sázíme

Tehdy se mi narodil syn Filip. Já jsem z dat kolem jeho narození, vymyslela šest čísel, která od roku 1975 sázím ve Sportce - každý týden pouze jeden sloupek. Nepočítám, kolik jsem prosázela, protože tento svůj, poměrně laciný mini - hazard, miluju!

Těším se na každý středeční a nedělní tah, protože jednou se určitě stanu milionářkou, tím jsem si jistá! Přes čtyřicet let sázím stejná čísla! To by v tom byl čert, abych už konečně jednou nebrala balík!

Víte, ale když to tak vezmu, o peníze mi už dávno nejde. Mám prostě ráda, těšení se na tah Sportky. Mám ráda i povinnost vsadit šest svých magických čísel na středu a na neděli. A pokud tuhle vášeň někdo nechápe, tak mu doporučím svůj mnohokrát vyzkoušený recept na spaní!

Když nemůžu usnout, začnu si plánovat, co komu z rodiny koupím, až vyhraju milion, na nikoho nezapomenu, všem rozdávám radost a než ji stačím všem rozdat, s blaženým úsměvem usínám…

Bude to takových dvacet let, co jsem ráno pospíchala na vlak do Prahy, a na poslední chvíli jsem v kuchyni vyhazovala z peněženky zbytečné papírky - co mám koupit, kam zajít, co udělat. Vytáhla jsem z peněženky i staré tikety Sportky, přetrhla je v půlce, hodila do koše a pak jsem utíkala na nádraží.

Ve vlaku do Prahy jsem si uvědomila, že není čtvrtek, jak jsem si myslela, ale je středa, a že teprve dnes večer bude tah čísel na přetrženém tiketu, který jsem vyhodila do odpadkového koše v naší kuchyni!

Ritušce bylo tehdy dvanáct, chodila na základní školu a hodně mi pomáhala. Například pravidelně, když přišla ze školy, vynášela koš s odpadky...

Hned jak jsem přišla do Činoherního klubu, začala jsem vytáčet číslo školy. Být to dneska, zachrání mě jedna esemeska, ale tehdy ještě mobily nebyly a já se dlouho nemohla na pevnou linku dovolat, nakonec se mi ozvala ředitelna a já poprosila zástupkyni ředitele, aby Ritě vyřídila, ať nevynáší odpadkový koš, až přijde ze školy, že jsem tam něco omylem vyhodila. Ať počká, až přijedu z Prahy.

Později jsem se od Rity dozvěděla, že si ji zástupkyně nechala zavolat školním rozhlasem, že se strašně lekla, co provedla, spolužáci byli také vykulení, a když se v ředitelně dozvěděla důvod poprasku, pomyslela si něco o bláznivé mamince...

Když jsem šla odpoledne z vlaku, zastavila jsem se pro jistotu u pana Vidrny, kam chodím svoje čísla sázet, a ujistila jsem se, že tiket, i když přetržený, stále platí.

A doma jsem před Rituškou, která si významně klepala na čelo, vítězně vytáhla z odpadkového koše mého přetrženého miláčka a … večer jsem nic nevyhrála. Ale to je přece úplně jedno! Jen si to představte, co by se dělo, kdybych večer vyhrála dvacet milionů! Šla bych pro tiket do peněženky a tiket nikde! Vyděsila bych se.

Kde ho mám? Proboha! Já ho ráno přetrhla a hodila do koše! A Rita odpadky vyhodila do kontejneru! Popeláři kontejner vyvezli – a já přišla o dvacet milionů!