Škaredé osoby se řežou dobře, říká řezbář Oskar Podávka

Vyřezat dobře pohyblivého draka, není jednoduché
Vyřezat dobře pohyblivého draka, není jednoduché

První loutku vyřezal Oskar Podávka před dvaceti lety pro svou dceru jako řezbář samouk. Řezbařina se ale brzy stala jeho vášní i profesí. Několik let pořádal řezbářská sympozia na Křivoklátě a spoluzaložil tradici řezbářských dnů na hradě Svojanov.

Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré. U řezbáře Oskara Podávky z Chocně se toto přísloví začalo naplňovat asi před dvaceti lety. Onemocněl a nemohl už vykonávat svou původní profesi zedníka. Někdy v ten čas pak zatoužila jeho malá dcera po loutce. „Peněz jsem rozhodně neměl nazbyt, tak jsem se rozhodl, že loutku vyřežu sám. A povedlo se. Asi jsem měl štěstí, že chtěla čarodějnici. Škaredé osoby se řežou dobře, na rozdíl třeba od princezen,“ říká řezbář s úsměvem.

Oskar Podávka (třetí zleva) s kolegy řezbáři na hradě Svojanov

S řezbařinou neměl Oskar Podávka tehdy neměl zkušenosti. Jen takové ty z dětství, kdy jako každý správný kluk vlastnil kudlu a uměl si vyřezat píšťalku. A protože před dvaceti lety ještě nebyl rozšířený internet, kde se dnes dají najít návody snad na všechno, musel si to, co potřeboval, nastudoval v knížkách z knihoven. Často ale pracoval metodou pokus – omyl. U loutek marionet, kterými začínal, totiž nejde jen o to hezky je vyřezat, ale také aby byly funkční.

Oživení loutky dá hodně práce

„U loutek je nejtěžší udělat mechaniku, tedy, aby se pak správně ovládaly, pohybovaly. To dokáže jen málokdo správně, je to samostatná disciplína,“ říká řezbář.

Škaredé osoby se řežou lépe, než přincezny, říká řezbář

Podle něj existují různé triky loutkářů, jak odlehčit nebo naopak zatížit jednotlivé partie loutky, aby uměly správně zvedat ruce, kleknout si, sednout, chodit… Třeba, že se boty dělají z těžšího dřeva nebo se do nich zavrtají olověné broky.

Dřevem, které Oskar Podávka nejčastěji používá, je podobně jako u dalších loutkářů, lípa. Je totiž měkká. Se dřevem choceňský řezbář nakládá s velkou úctou. Snaží se například i zpracovat každý malý odřezek, který mu zbyde. Udělat z něj třeba alespoň figurku do betléma. Ostatně něco jako betlém, tedy pohyblivé obrazy i z jeho dílny, můžeme vidět při řezbářských dnech na hradě Svojanov, které spoluzakládal. V minulosti pak několik let organizoval také Křivořezání na Křivoklátě a rádi ho dodnes zvou i na další řezbářská setkání, jak v Čechách, tak i na Slovensku.

Spustit audio

Související