Totalita jako drsnější zážitkový program. Speciální pardubické muzeum je první v republice

„Každý z nich totiž dostane tablet a aby si člověk prožil příběh, potřebuje 90 minut času. Je to muzeum nové generace, které vůbec nepracuje s trojrozměrnými předměty jako klasické muzeum. Návštěvnost nás mile překvapila. Za rok máme asi 4 500 návštěvníků, z toho 2 300 žáků a studentů ze škol, kteří si navíc prošli navazujícím workshopem s naším lektorem. Pomalu se dostává do povědomí veřejnosti, že existujeme,“ lebedí si ředitel Paměti národa Východní Čechy Michal Bureš.

Nabobtnají

Institut Paměti národa číslo 1 se otevřel 15. března 2022 právě v Pardubicích. „Měli jsme tu čest být takovým pilotním projektem. My se momentálně věnujeme druhé světové válce. Máme tam úvodní epochu o regionální problematice a pomocí dvou příběhů vyprávíme dění. Následovat má další expozice v Brně zaměřená na 50. léta. Během podzimu bychom si měli obsah nasdílet. V Pardubicích tedy budou dvě epochy. Institut prakticky zdvojnásobíme.“

Každé pondělí v 18:30 zvou zajímavé hosty na besedy, přednášky, promítání dokumentů s tvůrci. „Program se snažíme sestavovat ve dvouměsíčních periodách, všechny akce dáváme na web a na sociální sítě. Třeba ještě jenom jako generála jsme měli mezi hosty současného prezidenta Petra Pavla,“ připomíná Bureš.

Tento týden bylo v Pardubicích živé natáčení podcastu Paměti národa Dobrovský a Šídlo. „Do Kongresového centra přišlo asi 350 lidí. To byla taková pomyslná oslava. Jeden z našich pamětníků dokonce přišel popřát k tomuto výročí. A od čtvrtka 16. do neděle 19. března jsme zlevnili vstupné o čtvrtinu.“

Co dál?

Díky podpoře pardubického magistrátu chystá Paměť národa na letošní léto výstavu k měnové reformě v 1953. Po Královéhradeckém kraji putuje výstava Pětiletka běsů zaměřená na roky 1948-1953, kdy nastupoval minulý režim. Podobný projekt plánuje Paměť národa na příští rok i v Pardubickém kraji.

Nové muzeum zaštiťuje nezisková organizace Post Bellum. Ta už přes 20 let vyhledává a natáčí vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století. „Podařilo se nám zdokumentovat a zveřejnit příběhy asi 15 000 lidí. Myslíme si, že na základě konkrétního životního osudu můžeme nejlépe demonstrovat, jak dějiny probíhají. Příběhy se snažíme vyprávět různými formami,“ říká Bureš.