Triatlon na vedlejší kolej. Nejlepší český závodník chce být strojvůdcem

„Líbí se mi systém, propracovanost. Myslím si, že železnice má svůj řád, i když to tak občas nevypadá. Je tam ta služba veřejnosti. Baví mě provoz a to, že každý den vidíte výsledky své práce. Dopravujete lidi bezpečně do jejich cíle,“ vysvětluje.

Vzdal se i olympiády

Grebík zůstává aktivním triatlonistou, ale už ne vrcholovým. „Chtěl bych se pravidelně účastnit závodů Českého poháru i dalších tlonů jako aquatlon nebo terénní triatlon. Měl jsem obavy, jak to triatlonová komunita přijme. Ve výsledku snad nikdo vůči mně vyloženě negativní reakci neměl. Patříme k menším sportům, je to u nás velmi přátelské. Navzájem se známe a dokážeme si pomoct.“

K samotnému triatlonu se talentovaný závodník dostal v podstatě náhodou. „Bylo to v roce 2017, kdy jsem se chtěl znovu podívat na Olympiádu dětí a mládeže. Na plavání jsem už ale byl moc starý. Zbýval jachting a triatlon. Protože jsem o jachtingu neměl ani páru, zvolil jsem triatlon, který mi byl díky těm třem disciplínám o dost bližší.“ Snahu o olympiádu dospělých teď kvůli svému rozhodnutí taky vzdal.

Triatlon představuje kombinaci plavání, jízdy na kole a běhu. „Mojí nejoblíbenější disciplínou bylo kolo. Běh mi šel podle výsledků nejlíp, ale taky jsem na něm musel nejvíc pracovat. Triatlon představuje takový neustálý balanc mezi třemi disciplínami. Jakmile začne člověk víc pracovat na jedné, tak je to víc poznat na těch zbývajících dvou. Navíc musíte trénovat sílu anebo čtvrtou disciplínu, což jsou depa.“

Do lokomotivy cesta klikatá

Při setkání s nejlepšími sportovci si Radim Grebík uvědomil, že přemýšlejí trochu jinak. „Mají hlavu nastavenou na výkon, neustálé sebezlepšování. Já už veškerou pozornost směřuju ke zkouškám a ke studiu na dopravní fakultě pardubické univerzity. Studuju ji dálkově.“ Přesto s čistou hlavou a už jako železničář si nedávno na světovém poháru v Itálii vylepšil osobní rekord.

A co člověk musí absolvovat, když chce dělat strojvůdce? „Projdete výběrovým řízením, psychotesty, zdravotní způsobilostí. Když uspějete u pilotních prohlídek, následuje dílenský, vozmistrovský výcvik a asi dva měsíce kurzů a teorie ve středisku v České Třebové. V nejbližších měsících bych už měl mít hotové zkoušky a být připravený na samostatné vození cestujících.“

Mladý strojvůdce by měl zatím jezdit lokálky na Moravě, kde bydlí. „Je tam postupný vývoj. Jsme v motorové trakci a postupně se přechází na elektrickou, kde se může člověk dostat i do zahraničí.“